Leden 2012

Pět minut v sedmém nebi

28. ledna 2012 v 0:54 | johhanis |  Život v Mexiku
Předem bych chtěla říct, že jak jsem slibovala, tak jsem byla včera nafotit centrum Tolucy, ale protože mi zabere trošku víc času popsat alespoň to podstatné, co tu je, uvedu článek později.

Dneska jsem na kurzu fotografie skoro vyletěla do oblak. Ukazovali jsme si navzájem fotky, které jsme dělali. No co Vám budu povídat, když Tony uznale přikyvoval na některé z mých, byla jsem v sedmém nebi :-D U některých mi ani nechtěl věřit, že jsem je fotila na manuál, bez filtru, nebo že nejsou upravené. Tvrdila jsem mu, že na MACu jsou barvy krásnější, a tak se mu to jen zdá, on zas tvrdil, že Apple ukazuje barvy autenticky, tak nevím. Tak má teda asi pravduÚžasný Mám ze sebe radost (hihi). Hlavně z toho, že i ten můj Canon umí pěkně zpracovat barvy. Tony je totiž velkej propagátor Nikonu, tak jsem začínala mít pocit, že s tím mým foťákem je všechno na ho… , a ovlivňovalo mě to!Smějící se Ale od teď si stojím za mým Canonkem, protože i s ním to zvládnu!!! :) Tady máte tři fotky, které se mu nejvíc líbily.



Pro dnešek to bude všechno, vařila jsem španělské ptáčky, takže se do nich jdeme pustit a hurá za zábavou. (Myslím, že tady teprve začnu pořádně vařit česká jídla, protože jíst pořád dokola mexická, to mě nebaví už teď - a to jsem ho ještě zas tak moc nesnědla:-). Mějte se báječně a užijte si víkend!Líbající

Návod na dlouhověkost ( ...a na získání hesla k wifi z nejbližšího knihkupectví:)

26. ledna 2012 v 0:30 | johhanis |  Život v Mexiku
Dnes ráno jsem jela na kurz fotografie opět taxíkem. Tentokrát se na 40 pesos nechal ukecat hned ten první. Někteří taxikáři po cestě mlčí, ale zatím 2 z 5 měli snahu se mnou konverzovat. A to i přesto, že museli některé věci vysvětlovat, a to třeba i dvakrát až třikrát, než jsem pochopila na co se ptají (na což bych já asi trpělivost neměla:-D). Sami tvrdí, že jsou rádi, že můžou komunikovat s někým, kdo není z Mexika, protože takových tu moc není. Zajímá je odkud jsem, kde je naše země, jaké to tam máme atd. Trpělivě mě nechají hledat ve slovníku slovíčka, které neumím, a já jsem ráda, že se tím něco naučím:) Je zajímavé, jak se otázky liší podle věku taxikářů. Mladší se ptal na to, jak dlouho trvá let z Čech do Mexika, kolik stojí letenka, kolik vyděláváme. Starší se ptal na věk, jakého se u nás lidé dožívají, na to, jak naše země vypadá, na vzdělanost lidí, jakým jazykem se u nás mluví, jestli se takovým jazykem mluví jenom u nás atd.:) Když jsme si tak povídali o té dlouhověkosti Mexičanů (většinou se tu dožívají většinou kolem 80 let, co mi tak povídal), slíbila jsem mu, že vyřídím všem lidem v Čechách, aby jedli víc chilli, že to je určitě recept na dlouhověkost, takže milí Češi: " JEZTE VÍC CHILLI A BUDETE ŽÍT DÉLE!" Smějící se Musím říct, že takové konverzace po ránu mi vždycky zvednou náladuÚžasný

Na kurzu fotografie jsme si povídali o pravidle třetin. Kdo se zajímá o fotografii, ten to určitě zná a kdo to nezná, ten si o tom jistě brzy někde přečte. Třeba ZDE. Příště máme donést k analýze fotografie, které jsme kdy vyfotili. Takže vyhrabu něco z mých dřívějších úlovků a půjdu je nechat zkritizovat. A vy mi můžete některé zkritizovat taky. Udělala jsem rychlý výběr, který je ve složce "Fotografie z mého hledáčku", vlevo v menu pod záložkou Galerie:) Komentáře pod článěk, prosím:)))

Dneska mi došel kredit na mém mexickém čísle. Jen tak pro zajímavost, mám číslo s městskou předvolbou 558, což je District Federal (jinak Mexico City). Ani Míra netušil, když mi číslo na letišti kupoval, že volání mezi státy Mexika funguje jako roaming. To znamená, že pro Estado de México, kde se nachází Toluca, je moje číslo jakoby v roamingu. Takže když mi došel kredit, nemohl mi volat, protože za příchozí hovory jsem netušíc taky platila. Co čert nechtěl, vyčerpala jsem i předplacená data na internet, takže jsem mu o sobě nemohla dát vědět ani přes program whatsapp, přes který si píšeme. (jen tak mimochodem, pro ty co mají internet v mobilu, je to skvělý messenger, stačí nainstalovat a ukáže Vám všechny lidi z Vašeho seznamu, kteří tuto službu používají, a hurá na smsky zdarma, funguje to i mezinarodně- více o whatsapp ZDE). No, abych to dokončila, prostě jsem se mu asi tři hodiny nemohla ozvat (což je na zrzku v Mexiku dlouho:-D), dokud jsem nenašla wifi zdarma kousek od bytu. V tu chvíli už mi taky stihl dobít kredit, protože mu bylo jasný o co jde a volal mi jestli jsem ok:) K nečemu to ale bylo, v tom hledání wifi mě napadlo zajít do knihkupectví, odkud jsme i doma chytali skvělý signál, ale bohužel jsme neměli heslo. Zkusila se zeptat, jestli nemají nějakou knihu španělštiny pro cizince, a jen tak mimochodem jsem je poprosila o heslo na wifi, že bych zkusila najít jeden titul dobré knihy a řekla jim, co hledám. No, byli moc hodní, takže dneska už Vám píšu z pohodlí postele a ne ze sporáku v kuchyni, což bylo jediné místo, kde jsem původně chytala vcelku chybý signálÚžasný
Na to, že se dneska nic nedělo, je to celkem dlouhý příspěvek že? Zítra mám volno, tak zkusím zajít nafotit tu naši Tolucu, ať alespoň vidíte, kde to žijeme. Ale nic neslibuji!;-)

BesosLíbající


Jak jsem začala chodit na kurz fotografie

24. ledna 2012 v 17:48 | johhanis |  Život v Mexiku
Od pondělí 16.1.2012 jsem začala chodit na kurz fotografie do CEF Metepec (Centro De Especialización Fotográfica en Metepec). Věděla jsem o něm asi měsíc před tím, než jsem se do Mexika přestěhovala, a tak jsem poprosila Mirečka, jestli by mě na něj mohl přihlásit, abych se nějak zabavila než si najdu práci. Tenkrát jsem si ještě myslela, že budu umět víc španělsky, než umím :-D No, sice ještě moc nemluvím, ale docela rozumím, hlavně slovům, které se podobají anglickýmSmějící se. Kurz probíhá v pondělí, středu a pátek od 9:30 do 12:30 a má trvat 12 týdnů.
Do centra části Metepec jsem měla jet taxíkem. Dle instrukcí taxíkem se zelenými kostičkami, kterými jsou označeny "licencované" taxíky v Toluce, a tudíž by nemělo hrozit žádné nebezpečí. Dle instrukcí jsem měla jet za 40 pesos a ne víc, protože to je dle Míry normální cena. Naučil mě pár důležitých vět a druhý den ráno jsem vyšla. Po pěti pokusech kývl konečně jeden na požadovanou cenu a už jsem se vezla (pozn. tuším, že "domorodce" vozí i za míň, ale jak vidí "bílou tvář", ne a ne slevit). Protože jsem neznala cestu, mohla jsem se jen modlit, že jedeme dobře a doufat, že cca za 25 minut uvidím stavbu Iglesia del Calvario v centru Metepecu. Povedlo seÚžasný
Hned tady pod tím podloubím na fotce mám vchod do "školy", takže od kostela už je snadné trefit. Před prvním příchodem jsem byla trošku nervózní, protože jsem nevěděla, jak se vypořádají s tím, že neumím ještě moc dobře španělsky, jestli oni budou umět vůbec něco anglicky a jestli mě mezi sebe tak nějak přijmou. Obavy byly fakt zbytečné, musím říct, že se strašně moc všichni snaží. Náš přednášející Tony Ramon se vždy ptá, jestli je mi všechno jasné a pokud ne, mám ochotnou spolužačku, která mi to překládá do angličtiny. I když nerozumím úplně všemu, jsem ráda, že jsem ve společnosti Mexičanů a že alespoň část dne jsem nucena samostatně komunikovat španělsky (a taky že nesedím celý den doma na zadku:)) Nikdo nedělá žádné rozdíly, a i přesto, že mi dělá ještě problém plynule se vyjadřovat, ptá se mě Tony trpělivě na můj názor na fotky, které si ukazujeme.
První týden byl spíš teoretický, clona, čas, expozice atd atd. Co se týče fotografů, padaly jména jako Henri Cartier-Bresson, Robert Capa, Hector Garcia a přišla zmínka i o českém fotografovi Josefu Koudelkovi (u nás známý zejména svojí výstavou Invaze). Pro zajímavost odkaz na jeho fotografie zde. Mě osobně ale zaujal fotograf Yann Arthus Bertrand a jeho fotografie ze sekce The Earth From Above. Stojí za to se na ně podívat. To můžete zde.

Včera jsme s naší skupinkou asi 10 lidí vyjeli na výlet za město fotit vodopád a zkoušet si různé režimy na foťáku, clony, časy... Jako vždy byl krásný slunný den, po ráno sice trošku chladněji, ale jak jsme se blížili k poledni, začínalo o sobě dávat "horské" sluníčko značně najevo. Šli jsme kousek po starých kolejí a pak jsme lezli strmou strání listnatým lesem až jsme se dostali k minivodopádu. Světlo bylo dost ostré, ale i přesto jsem něco snad trošku dobře vyfotilaNevinný Povedla se mi i moje první dlouhočasová fotka. Napoprvé jsem s ní byla moc spokojená a radost z ní mi vydržela až do večera:-D
Snad se Vám alespoň trošku líbí, zítra jdu na kurz zas, tak se těším, co mě čeká tentokrát. Mějte se a brzy zase čau:-*


První dny v Toluce de Lerdo

23. ledna 2012 v 23:32 | johhanis |  Život v Mexiku
8.1.2012 jsem vystoupila z letadla na letišti Benito Juaréz v Mexico City, kde už jsem to už důvěrně znala, ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát jsem nepřijížděla na dovolenou. Přestěhovala jsem se z Českých Budějovic do centra města Toluca, které leží cca 60 km západně od Mexico City za přítelem, který je tu skoro dva roky pracovně.
Po předchozích dvou návštěvách v roce 2010 a v roce 2011 jsem přibližně věděla, do čeho jdu. V letadle mi to ale pořád ještě nedocházelo. Když jsem se probudila druhý den ráno a přítel byl v práci, začal na mě doléhat ten pocit "cizince". Už to, že jsem Evropanka, křičí na ulicích na všechny kolemjdoucí a o mých zrzavých vlasech už ani nemluvěSmějící se Z počátku mi dělalo problém vůbec někam sama vyjít, protože jsem měla pocit, že budu okamžitě terčem všech zlodějů, únosců a kdoví čeho ještěSmějící se Naštěstí jsem měla první týden tolik práce s vybalováním a uklízením, že jsem sama v podstatě nikam jít nemusela. První večery strávené ve společnosti Mírových přítel mě trošku odzbrojily, naštěstí uměli někteří z nich anglicky, a tak jsem nemusela bojovat se svojí nezažitou španělštinou.
Přála bych Vám zažít tu radost, když si poprvé zvládnete sami koupit pečivo. Představte si situaci, že konečně poprvé vyjdete ven a začnete žít běžný život. Jdete do pekárny, kde už víte, jak to funguje od přítele, a tudíž se předpokládá, že nepadne žádný dotaz, na který nebudete umět plnohodnotně odpovědět. Vše probíhá hladce, vezmete tác, kleště a zkoumáte obsah regálů plných voňavého a křupavého pečiva. Nic se tu nebere do rukou! Po skromném výběru asi 4 kousků různých housek přijdete k paní, která vše spočítá a zabalí. S účtenkou Vás pošle ke kase a po potvrzení zaplacení Vám pytlík s pečivem předá… Už jsem byla skoro u konce svého prvního "výletu", když přišel háček, a to, když jsem chtěla jako druhý návštěvník pekárny toho rána platit stovkou. Na mých 6 pesos už neměla drobné nazpět. Na větu "no tengo cambio", jsem odpověděla tím, že jsem vzala zpět stovku a zamumlala něco jako, že budu za chvíli zpět (nebo si alespoň myslím, že jsem právě tohle řekla,hihi). Rozměnit se mi podařilo v nedalekém obchůdku, kde jsem si, tentokrát už opravdu beze slova, koupila vodu. Vrátila jsem se pro pečivo a ještě poskytla prodavačce drobné, které jsem měla z rozměněné stovky, aby měla pro příští zákazníky. Asi se Vám to zdá jako blbost, ale já jsem šla domů tak spokojená, že jsem tu situaci zvládla, že mě to povzbudilo do dalších dní a večer jsem usínala s pocitem, že přece musím všechno zvládnout v pohodě! Úžasný
Trošku mě teď mrzí, že jsem tohle nepsala hned od začátku, kdy byly emoce čerstvější, ale budu se snažit všechno dohnat tak, abych psala aktuálně:)