Běžné dny v Mexiku – 1. část

13. února 2012 v 5:03 | johhanis |  Život v Mexiku

Tento týden byl tak línej, nic se mi nechtělo, takže jsem byla tak maximálně nakoupit na trhu, nechat se vyfotit na víza (které si tu musíte zařídit, pokud je Váš pobyt delší než 180 dní) a zaplatit něco v bance. Musím se vždycky rozplývat, když vzpomenu trhy. Vejdete do obrovského prostoru, rozčleněného různými stánky, všech velikostí a všech vůní. Najdete tu všechno od oblečení, obuvi (což mě tu nezajímá) přes čerstvé květiny, ovoce, zeleninu, bylinky, koření až po maso, ryby, mléčné produty... tolik barev a tolik druhů, že jich spoustu ani neznám. A rozhodně to není tak, jako když přijdete u nás na vietnamský trh, tady dýchá domácká atmosféra. Vše krásně srovnané, vyleštené, voňavé... nejraději bych tam vždycky strávila celý den, klábosila s tetkama a všechno poznávalaSmějící se
Babky kořenářky mi prodaly zázvor a čerstvou bazalku, jeden řezník kus hovězího, druhý 4 plátky kuřecích prsou…. jo kuře, u toho byste se tu hned pozastavili, nebo spíš mexičani by se pozastavili u toho "našeho". Tady je totiž kuře žluté, jak pěkně vykrmená kachna, a to hlavně proto, že je krmené kukuřicí. Má i trošku jinou chuť, ale je to o zvyku (který se ke mně zatím ještě nedostavil, takže když mám na výběr, tak momentálně radši krávu:-D) Uvidíte tu i téměř celou "zabíjačku", nechutnala jsem nic z toho, ale vypadalo to podobně jako jelita, prejt a ostatní části zpracovaného nebo nezpracovaného prasete. Pokud si myslíte, že na trhu něco neseženete, tak Vám vždycky někdo poradí, kam zajít. Zeleninu jsem nakupovala u mladé ženy. Jako vždy jsem začala větou "nemluvím moc dobře španělsky…" :-D , ale měla jsem už předem připravený seznam toho, co potřebuji, takže jsem neměla se slovíčkama problém. Měla skoro všechno, co jsem chtěla a byla hrozně milá. Ostatně jako všichni mexičani, s kterými jsem se zatím bavila. Byla hodně zvědavá, národnosti světlejší pleti zřejmě raději chodí do supermarketu, takže na trhu jsem ještě větší zvláštností, než obvykle (a to neříkám nějak pyšně, po ulici chodím s hlavou skloněnou, abych náhodou na někoho jinak než normálně nekoukla:). Pobavila mě, když říkala, že je tu zima a jestli mi to nevadí:-D když jsem ji řekla, že v ČR je kolem -20, pochopila, že jsem ráda, že jsem tady.
I co se týče lidí, obecně musím říct, že jsem tu radši, nikdo se na Vás nemračí, nikdo Vám pět minut před zavíračkou neřekne, že už Vás do obchodu nepustí, nikdo není otrávený z toho, že musí pracovat, nikdo si nestěžuje, že se má špatně a i cizí lidi v krámku se s Vámi pozdraví a pustí s úsměvem do řeči, rádi poradí, prostě cokoliv s úsměvem. I když máte náladu, že se Vám nic nechce, stačí vyjít ven a barvy Vám hned rozzáří obličej, a když ne barvy, tak minimálně hudba, kterou slyšíte kdykoliv odkudkoliv. I ranní pohled na sopku, na které je sníh, mi zvyšuje hladinu endorfinů v těle (to proto, že jsem šťastná, že ten sníh není tady dole:-D). Jsem zvědavá, jestli je to všechno jen počáteční euforie, nebo mi to zevšední a úhly pohledu se změní. Uvidíme.
pozn.foto je z našeho domu ze střechy ze dne 14.2.2012
 
Žít v Mexiku znamená uvědomovat si každodenně věci, které byly v České republice samozřejmostí a člověk je ani nevnímal. Jednou z takových jsou například popeláři. Chodí tu jako u nás, ale tady neexistují popelnice (odpadkové koše na veřejnosti samozřejmě ano). Prostě plníte si doma pěkně koš, a když uslyšíte ding-ding-ding-ding-ding je čas vyběhnout s ním na ulici. Popeláři chodí skoro každý den, pravidelnost jsem nepostřehla, občas jsem je buď nestihla, neslyšela mlátit na zvon, nebo nejeli, občas přijeli v deset, občas ve dvě. Třídit odpad tu má smysl jen pro ty, co chtějí ušetřit popeláři práci, protože ten pytel s odpadky sám ještě v autě rozřízne a roztřídí dle svého.
Další takovou věcí je tu například přívod plynu. Kdekdo má dnes doma plyn díky plynovodům. Do bytu tu sice přívod plynu máme, ale z vlastní bomby umístěné na střeše, kterou musíme nechávat pravidelně doplňovat. Ani si neumíte představit, jak jsem občas v nervu, když mám vařit na našem plynovém sporáku, protože tlak pod kterým jde plyn je úplně o ho…., takže sotva se nasnídám, abych začala vařit oběd :-D Už chápu, proč tu ženy moc nepracují, vařit jim zabere půl dne. Jediná dobrá věc na tomto způsobu zásobování je to, že máte tolik, za kolik zaplatíte a nemusíte se bát doplatků na konci rokuÚžasný
Úsporou nákladů je tu například i voda, není sice pitná, ale je zdarma a vařit se s ní může normálně. Zvláštností je, že vodu čerpají z podzemí na střechy domů, odkud se teprve rozvádí do všech bytů. Když už jsem u těch energií, elektřina je tu pod napětím 120V a my, jako malá domácnost s nejnižším tarifem spotřeby platíme průměrně 0,75 pesos za kWh (takže asi 1Kč). Takto nízká cena je ale jen část ceny "skutečné". Nebylo to tak málo vždy, ale od doby, kdy přišla krize, zavedla vláda podporu, kdy převážnou část ceny dotuje. Zkoušela jsem z vyúčtování vyčíst nějaké procento, kolik dotace činí, ale 88,7% mi nedává moc smysl, takže tento systém nechápu a dokud se někoho nezeptám (až to budu umět), budu to brát spíš jen tak, že na vyúčtování je výška dotace vyznačená jen a jen proto, aby všichni brali na vědomí, že bez podpory bychom museli zaplatit víc (pozn. Mexiko si elektřinu vyrábí samo).
A abych nezapomněla - topení. Nevím, jestli jsem se už zmiňovala, ale topení tu neexistuje!!! Mají ho snad jen nově postavené nebo rekonstruované domy zámožnějších lidí, kteří zimu nesnesou, a hotely. Běžně to ani nevadí, protože dům se stihne přes den vyhřát a za noc i při 2-5 stupních nestihnete vymrznout. Bohužel tu zas tak obvyklé počasí není, takže momentálně ležím v posteli a mám ledové ruce a nohy. Sice tu mám přímotop, ale ještě jsem ho nepoužila (i když v Čechách bych už dávno nastavila regulátor při takovém počasí na 22 stupňů). Za chvíli jdeme totiž spát a Míra je skoro lepší topení, než nějaká elektrická náhražka. Škoda, že se nedá nosit celý den po kapsách:-D

pozn.: nedávno jsem tu potkala jednu Lucii z Čech, která tu žije už 7 let, a ta mi dnes napsala, jak to s tou elektřinou a vodou je. Mimochodem, my v centru spadáme do zóny s nejnižší tarifem. Tady máte její podrobnější zprávu a Lucii díky:) - voda se platí, záleží na zóně a s tou elektrikou je to asi takto: při spotřebě 0-140 KWh se za každý KWh platí 0,73 pesos, od 141 - 250 se za každý platí 1,237 a od 251 více se platí 2,610. Tyto kvóty se liší od zóny a také se liší od období (letní, zimní). Takže například, ti co si doma zatopí a používají pračku (která do základního tarifu nespadá), mají víc než jednu televizi a celou kuchyň mají na elektriku, tak s klidem zaplatí bimestrálně až 8 tisíc pesos. S tou vodou přesně nevím, ale například v DF, aby se ušetřila voda,tak v nějakých koloniích se na víkend vypíná skoro úplně, a musíš si tedy koupit vlastní cisternu, pokud nechceš být bez vody. Jinak říkám skoro, jelikož ze zákona se voda vypnout nesmí, protože je potřebná pro život, takže když máš kohoutek otevřený celý den, tak ti do kýblu něco nakape:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zdeněk zdeněk | E-mail | 31. května 2012 v 9:09 | Reagovat

Super, dozvěděl jsem se zajímavé věci a seper foto. Super , že se někdo z čech podělí o tom jaké to je žít v Mexiku :-)

2 johhanis johhanis | 1. června 2012 v 16:20 | Reagovat

Super, že mi dá alespoň někdo zpětnou vazbu. Díky:)

3 zuzana zuzana | E-mail | 21. ledna 2013 v 5:47 | Reagovat

Zdravim moc se mi libi tento blog,bydlim v mexiku v san luis potosi skoro 3 mesice a hledam nejake info a jsem moc rada,ze jsem nasla zajimave clanky..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama