Víkend v rytmu tradic

2. února 2012 v 1:35 | johhanis |  Život v Mexiku
V pátek jsme se navečeřeli a vyrazili jsme opět do Metepecu (nevím jestli jsem zmiňovala, ale je to asi nejhezčí část Tolucy, asi proto chodí místní za zábavou raději tam). Návrh Mírových kamarádů jít do Mezcalerie se mi prvně moc nelíbil, dokud jsme nevešli dovnitř. Menší bar, dva dj-ové a dobrá skoro trancová hudba, která s člověkem cloumala jen co vešel. Když před nás postavili první rundu mezcalu, kopli jsme to s Mírou do sebe, jak je u "pálenky" zvykem, a zajedli plátkem pomeranče posypaným solí s chilli (nevím to jistě, ale byl to hnus v kombinaci se sladkým pomerančem). Všichni se na nás podívali, co blbneme, a upíjeli dál pomaličku ze své skleničky. U druhé půlky jsem se snažila být poslušná a "vychnutnávala" jsem si mezcal pěkně pomaličku, ale už po druhém doušku mi bylo jasné, že jeho příznivcem fakt nebudu a zopakovala jsem první kolo. Když se zapil hned pivem, tak to tak strašný nebyloÚžasný

A co že je to ten Mezcal? Spousta lidí považuje mezcal za tequilu, ale není tomu tak. To bychom tím tequilu urazili. Pravá tequila se totiž vyrábí pouze z jediného druhu agave - modré agave. Mezcal se může vyrábět z pěti různých agave. Nejznámější agave pro mezcal je espandin. Neliší se pouze surovinami k výrobě, ale i technologií. Tequila se destiluje dvakrát a některé typy i třikrát, přičemž mezcal vzniká pouze jedinou destilací, jen výjimečně dvojnásobnou. Základní surovina, ze které se potom vyrábí mezcal, se získává vařením agave nad rozžhavenými dřevěnými uhlíky. Ten dodá Mezcalu zvláštní kouřovou příchuť, která je pro něho tak typická. Mezcal je také o trochu silnější než tequila, ale postrádá její lahodnou chuť. Zvlášť tady v Mexiku poznáte teprve pravou chuť tequily, která je opravdu docela lahodná, jemná a v porovnání s tou, co se prodává běžně v barech v Čechách se dá pít (a dokonce z ní ani nezvracíte :-D). Na rozdíl od této tequily má mezcal právě kouřovou příchuť, je štiplavější a ne moc chutný (zvlášť pro mě, proto ten lehký odpor Křičící) Mexičanům ale očividně chutná, protože v baru se pil u všech stolů po lahvích.
Některé druhy mezcalu v sobě obsahují červa. Není to ale červ, je to housenka rodu Hipopta agavis.V Mexiku se jí přezdívá "gusano". Mezcal, který jsme pili ale červa neobsahoval. Není to chyba, ani známka nekvality, červ se začal používat spíše jako obchodní trik, kterým měli zaujmout prodejci kupující. Dostali jsme na stůl ale mističku, která obsahovala "chapulines" - chuťovku k popíjení mezcalu. Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaké sušené chilli naložené v čemsi (naivkaNerozhodný), nechutnalo to zas tak hrozně, dokud jsem nevěděla, co jsem jedlaSmějící se Chapulines neboli pražené středně velké luční kobylky (viz obrázky). Mají křupavou chuť, jí se úplně celé včetně tykadel a nožiček. Upravují se tepelně pražením na tálu. Bývají i s příchutěmi - my je dostali s příchutí chiles a limetky (myslím). Nezpůsobilo mi to naštěstí žádné střevní potíže, ale opakovat už to nebuduMlčící Chapulines a mezcal jsme zapíjeli Coronou a večer jsme zakončili dikotékou, kde mi Míra předvedl pár místních tanců Úžasný Pro ty, kdo nazná Coronu: Corona Extra je světlé pivo, které se vyrábí v pivovaru Modelo v Mexico city, je ze směsi ječmene, kvasnic, dováženého chmelu a vody. Má osvěžující chuť a já osobně ji nejradši piju s limetou. Je k dostání běžně na celém světě, u nás ve vybraných barech nebo ve větších obchoďácích, bohužel však za vyšší cenu než běžné pivo. Tady v Mexiku patří ale k těm nejlevnějším (což mně vyhovuje - když už na ni dojde:))

Sobotu jsme z poloviny prováleli, z poloviny strávili v obchoďáku a na neděli jsme měli koupené lístky do DF (Mexico city) na býčí zápasy. Konají se tu prý jen v sezóně, což je tady asi do konce března. Ne že bychom chtěli podporovat tuhle "show", při které zabíjí býky, ale říkali jsme si, že když už tu jsme, mohli bychom to vidět.
Do Mexico city jsme se vydali autobusem. Vyplatí se to asi lépe než autem (a to neříkám proto, že ho ještě nemáme:-D) Autobus stojí 40 pesos, je pohodlný, pouští v něm film a nemusíte se nervovat v zácpách v Mexico city. Nemusíte ani platit mýto (120 pesos tam i zpět) a parkovné, jezdí každých pět až deset minut a navíc s autem rozhodně nemáte zážitek z jízdy metremSmějící se Z DF jsem měla trošku respekt, hlavně ze zmiňovaného metra, kterým jsme se pak přibližovali k aréně, protože už se ke mně dostalo pár upozornění, že se tam krade, přepadává atd. Takže jsem byla na Mírovi nalepená jak pijavice, až se mi skoro smál. Musím ale říct, že ve srovnání s Prahou je metro směšně levné - 3 pesos, bez revizorů (protože lístek strčíte při vchodu do automatu a ten ho "sežere") a hlavně - za tu cenu můžete přestupovat libovolně jak chcete po celém městě, dokud z něj opět nevyjdete. Mapku metra jsem Vám vyfotila mobilem, ale tady asi nic nevidíte, takže se můžete lépe podívat ZDE (abych pravdu řekla, ve srovnání s Londýnem jsem čekala v tak velkém městě daleko složitější síť).

Po cestě z metra k aréně jsme potkali několik překupníků se vstupenkami. Na nás ale čekal Mírův kolega s rodinou, kteří lístky měli. Seděli jsme v prostřední části, více nahoře. Když jsem viděla ty ceny, asi bych raději připlatila a šla trošku níž (náš lístek bych za 145 pesos, v přední části běžně asi 300 pesos). Bylo vidět krásně, ale vzhledem k tomu, že nevlastním teleobjektiv, nemohla jsem fotit všechno z blízka. Pro začátek bych Vám mohla přiblížit cca půlhodinu, při které se celý proces usmrcování býká odehrává, protože jestli si myslíte, že tam jeden toreador nahání s červenou látkou býka (jak jsem si myslela já), tak to si myslíte špatně. Původně jsem chtěla popsat celé dějství vlastními slovy, ale bylo by to dlouhé a neznala bych správné názvy, takže jsem trošku prohledala internet a krásný popis včetně správných názvů aktérů si můžete přečíst ZDE. Je to moc pěkný článek a sama jsem se v něm dozvěděla, co jsem ani po "life show" neznala.
Osobní pocity ze zápasů jsou smíšené. Jak píše výklad, tak i tady byli tři matadoři a každý měl skolit dva býky. První býk se zdál být vcelku klidný, takže mi to přišlo spíš trapné a zabít ho nechutné. Zvlášť psychicky bolestivé je koukat se na třetí akt, když se matador nemůže trefit celou délkou meče mezi lopatky býka a dělá to napočtvrté. Tady to fungovalo tak, že pokud se netrefil napoprvé (což bylo v 5 z 6 případů), tak diváci ztratili zájem, pokřikovali na matadora něco ve smyslu "vrahu!" a věnovali se roznašečům jídla a pití, kteří pendlují celou přestávku mezi diváky.
Ti co fandí spíš býkovi, by si určitě přišli na své u matadora jménem Juan Pablo Sánchez. Býkovi se podařilo nabrat rohem Juanovu nohu a udělal mu do ní pěknou díru. Ostatní ho chtěli odvést z plazy de torros, ale Juan si nohu nechal podvázat a hrdě pokračoval dál. Při třetím aktu, kdy chtěl zabodnout býkovi meč mezi lopatky neměl kvůli očividé bolesti nohy takový švih, nestihl uhnout býkovi a ten ho opět nabral rohem, tentokrát v oblasti břicha. Až do druhého dne jsem si myslela, že mu probodl celou dutinu břišní, ale naštěstí ho zachytil jen za oblečení. V tu chvíli ho ale už opravdu odvedli a třetí akt dokončil jiný torero.
Ještě nastala jedna dramatická chvíle, kdy při prvním aktu srazil býk koně s picadorem na záda. Vzhledem k tomu, že mají koně na sobě žíněné prošívané brnění - peto kyrys - chránící před útoky býka (mimochodem nařízené zákonem roku 1928, do té doby kůň málokdy přežil), nestalo se koni nic, ale zvednout ho muselo asi 5 chlapů, které matadoři chránili svými "pláštěnkami" před býkem a odváděli jeho pozornost jinam.

Úplně nejlepším zážitkem toho večera byl Julián López zvaný "El Juli". Tento 29 letý matador je nejlépe placený toreo všech dob a je považován téměř za umělce. Veřejnosti se představil už ve svých 11 letech. Charismatický Španěl předváděl toho večera kousky, u kterých měl býka téměř přilepeného na těle. Při jeho číslech zůstával člověk v úžasu, s jakou lehkostí dostává býka snad až do transu a pomocí kousku červené látky si s ním hraje jak s loutkou. V tu chvíli jsem přestávala myslet na jatka a sledovala umění. Více o Juliovi ZDE. Jeho dovednosti s býkem si můžete taky prohlédnout na videu ZDE.


Na internetu byl zveřejněn sestřih z toho, co jsme viděli my, takže můžete z části sdílet můj zážitek i v ČecháchMrkající:



No, a protože i k nám přišla studená fronta, tak jsme po cestě na autobus pěkně zmokli. Od té doby tu máme zataženo, kolem 15 stupňů, a na sopce Nevado de Toluca, kterou vidím z okna, dokonce leží sníh… proto v sobotu hurá na Playu del Carmen, ohřát se trošku u Karibského mořeÚžasný těšte se na další blog! BesosLíbající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lůla Lůla | 2. února 2012 v 14:50 | Reagovat

Nojo, jak nás můžeš poučit o chlastu, to se hned rozepíšeš:D

2 Jíťa Jíťa | 2. února 2012 v 20:13 | Reagovat

Béééé, já chci taky k móóóři. U nás mrzne, jen to praští a vy si budete užívat teplíčka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama