Česko-slovenské setkání a procházka po Xinantecatlu

14. března 2012 v 6:50 | johhanis |  Život v Mexiku
Tento víkend byl vcelku bez plánu. Jen jsme se chtěli jet podívat na chvíli na sraz Čechů a Slováků žijících v Mexiku, respektive kolem Mexico city, protože ze vzdálenějších míst by se jelo moc dlouho. V plánu byl grill, guláš s chlebem, štrůdl, hruškovice, no co kdo přinesl:)
My jsme šli na nákup ingerediencí opět na poslední chvíli, v rychlosti jsme vytvořili špízy, naložili křidýlka se stehýnkama, udělali oblíbenou česnekovo smetanovou omáčku k masu a namíchali quacamole. Akorát jsme všechno dobalili, když nás vyzvedl Mírův slovenský kolega, a jeli jsme.
Pozn. guacamole je směs avokáda, jemně nakrájené ciblky a rajčat s jalapeño papričkou, čerstvým koriandrem, dochucené solí a pepřem. Jí se s plackami, masem, nachos, k čemukoliv:)
Sešlo se nás tam asi kolem 15, každý s jiným příběhem, převážně mezinárodní rodiny. Všechno jídlo bylo vynikající, všichni byli super přátelští a i potom, co začalo pršet, zábava neskončila. Hostitelka byla i s jejím mužem strašně milá a pozvala nás všechny k nim domů, kde jsme v kuchyni pokračovali v debatě a hromadnému spořádávání jídla. Bylo toho fakt hodně, ještě teď vzpomínám na výborný krémeš s listovým těstem od Irenky a na pachlavu od Káti. Mñam, dala bych si zas:)
Sedánek se trošku prodloužil, náš odvoz se musel mezitím vrátit do Tolucy, a než jsme se nadáli, ujel nám i poslední autobus domů. Místo hledání hotelu nám byl nabídnut nocleh u Lukáše v DF, který jsme s vděčností přijali. Dokonce jsme stihli naplánovat i program na další den.
Ráno jsme všichni kolem deváté vyrazili do Tolucy i s Lukášovým hyperaktivním bíglem Diegem. Vzít ho nahoru na sopku byl jasný prostředek jak ho unavit. Snad v životě jsem neviděla psa pobíhat neúnavně dvě hodiny v autě z jedné strany na druhou. Vypadalo to na celkem pěkný den, ale jak je tu zvykem, jasná obloha se většinou do oběda zkazí. Nikdy byste nevěřili, jak stačí lidem málo k radosti. I přesto, že na sopce není až tak moc sněhu, bylo tu tolik aut, že jsme museli zaparkovat tak kilometr a půl od základní stanice, protože Mexičani sem jezdí bobovat a stavět si sněhuláky na auto, aby se s nimi mohli chlubit tam "dole". A to i přesto, že si ten kousek sněhu musí najít. My jsme ale mokrý zadky mít nepotřebovali, stačilo, že jsme trošku vymrzli a nechali si tváře ošlehat větrem. Protože jsme měli psa, zvolili jsme mírnější okruh po stezce kolem sopky, která vedla do kráteru a středem zase zpět k počátečnímu bodu. Trval asi dvě a půl hodiny poklidným tempem. V jednom úseku jsme museli víc stoupat, což už v nadmořské výšce přes 4000 m na dechu trošku pocítíte. Byla to ale spíš taková procházka, takže nic extra náročného. Zajímavostí ale bylo proměnlivé počasí, které nám nabídlo snad všechno. Slunce, vítr, mlhu, sníh a něco jako mini kroupy:) Tato trasa nám poskytla i jiný pohled na kráter, než při návštěvě v loňském roce, kdy jsme se rozhodli vystoupat na jeden z vyšších bodů přímou cestou ze základny, abychom se podívali na dýmící Popokatepetl.
Sopka Nevado de Toluca, kterou jsem Vám už dříve představila z okna našeho bytu, bývá také někdy nazývána Xinantecatl, přeloženo dle některých výkladů jako "Nahý Bůh", ale vzhledem k oblasti je výstižnější spíš "Bůh kukuřičných polí". Svojí výškou 4690 m.n.m. se řadí na čtvrtou pozici nejvyšších hor Mexika. Výstupy na ni jsou bezpečné a nevyžadují žádného průvodce, jen pokud napadne větší množství sněhu, bývá tento Národní park uzavřen. Poslední erupce byla zaznamenána v roce 1330, takže pokud se Země nezblázní, nemělo by ani tady nic hrozit. Když člověk vidí kráter, říká si, jaká to musí být bomba, když to vybouchne. Kaldera Nevado má v rozpětí cca 1 km a v jejím středu se nachází dvě jezera La Luna (měsíc) a El Sol (slunce), která jsou téměř 30 m hluboká. Prý je občas využívají potápěči k tréninkům.
Po procházce pes lehl a v autě se ani nehl a my jsme rádi zalezli do postele. Ale je to super mít možnost vypadnout někam na čerstvý vzduch, obzvlášť když bydlíte ve městě, kde Vám smog maluje na okna:)
Více fotografií z výletu najdete vlevo v menu v Galerii pod názvem Česko-slovenské setkání a procházka po Xinantecatlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Klečková Petra Klečková | 22. března 2012 v 18:51 | Reagovat

krásně napsaný, vůbec celej blog je zmáklej...doporučuju Ti být spisovatelkou...je to putavý a zajímavý, žádná nuda a šeď!!SUPERRR!!!!

2 krystyna krystyna | 5. června 2013 v 20:45 | Reagovat

pico :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama