Mexico city - část I. (La Torre Latinoamericana, Metropolitní katedrála, Templo mayor - Tenochtitlán)

20. května 2012 v 19:40 | johhanis |  Život v Mexiku
Třetí víkend v dubnu jsme věnovali centru Mexico city, neboli DF (District federal). Nejeli jsme se až tak hnát za kulturou jako za zábavou, ale asi ani té se tu nevyhnete, protože historie na Vás dýchá ze všech stran.

Odjezd se nám trošku oddálil, protože Míra musel být v práci nezvykle dlouho, a tak jsme se v pátek jen ubytovali v hostelu Amigo suites (za super cenu přímo v historickém centru) a šli se projít po náměstí a jeho okolí. Už se stmívalo, a tak se uličky začaly zaplňovat pártychitvými lidmi mířícími převážně do ulice Av. Madero, kde to u Zócala (hlavní náměstí) žije nejvíc. Než jsme se rozhodli někam vejít, tak jsme prošli ulici tam a zpět asi třikrát:-) Nakonec jsme navštívili dva podniky, kde hrála dobrá klubová hudba, ale nevydrželi jsme ani v jednom dlouho. Mexičani jsou posedlí cumbií, takže vždycky dojde i na diskotékách na tento tradiční tanec. Neexistuje snad večer, kdy byste tento rytmus ani jednou nezaslechli, kdy by nikdo nezačal tancovat. Tady cumbii tancují s oblibou muži i ženy v každém věku. Cumbia má své kořeny v Columbii, kde ji údajně tancovali afričtí otroci při námluvách. Tento oblíbený tanec se rozšířil hlavně po Latinské Americe a dá se říct, že se tu v Mexiku tancuje i víc než např. známá salsa (a nebo ji tancují i na rytmus salsy:-)). Cumbia má daný základní krok, ale tento se může rozšiřovat o otočky, při kterých se partneři drží vždy za jednu, nebo obě ruce. Má několik druhů, které se liší podle oblasti. No podívejte se sami např. zde na mexické podání:-)

Na celý víkend jsme neměli žádný plán, takže jsme v sobotu vstali a šli rovnou za nosem. Došli jsme k budově, ve které byla výstava "Inkvizice", tak jsme se šli ze zajímavosti podívat. Nesmělo se tam fotit, i když moc nechápu proč (jen v přední části jsem vyfotila dřívější stroje používané ke zobrazovacím metodám). K prohlídce nám dali mp3 se sluchátky a u každého stanoviště, která představovala různé způsoby poprav, jsme poslouchali audio průvodce o tom, jak probíhaly výslechy a mučení nežádoucích. Rozuměla jsem tak půlku, zbytek jsem si domyslela a hodně věcí jsme i přeskočili, protože to bylo opravdu dlouhé. Občas bych řekla, že to bylo skoro i nevhodné pro děti, které nedosáhli alespoň středoškolského věku. Takové vyobrazení ženy napíchnuté na kůl přímo v intimních místech, no uf.


Po popravách jsme šli do nedaleké ulice, kde jsou čistě obchody s foťáky. Chtěli jsme se porozhlédnout po nějakém starším analogu, ale ten jsme si nakonec vybrali až v den odjezdu v postranní uličce. Mimochodem moc pěkný Nikon z roku 1984 (bohužel si ho přivlastnil Míra:). Při našem potulování po městě jsme se zastavili na oběd v Sushitto (kdo nezná, zkuste, tenhle řetězec se sushi fakt žeru, a pozor nedělají jen klasické sushi) a vyjeli do vyšších pater za výhledem na město, který tu nabízí budova "La Torre Latinoamericana". Tato budova má 44 poschodí a patří mezi nejvyšší budovy, které přežily zemětřesení v roce 1957. Za to může vděčit inženýrům, kteří navrhli její ocelovou konstrukci právě pro takové případy. Z výšky byl opravdu krásný výhled. Kam jste se podívali, tam bylo Mexico city, sice trošku pod smogovým oparem, ale bylo:) A aby nebylo o náhody nouze, právě tady jsme potkali Lukáše s kamarádem Lukášem, který za ním přijel na návštěvu z Floridy. Chápete to? My dva z Tolucy, potkáme ve 25 milionovém městě kamaráda, a to na vrcholku Torre :-D

Ten den jsme ještě stihli projít davem odpůrců býčích zápasů, kdy někteří z nich měli skoro sebevražedné taktiky, jak dát najevo svůj nesouhlas (viz fotografie ženy v igelitovém pytli) a nakouknout do Metropoliní katedrály nanebevzetí Pany Marie, která se tyčí přímo u Zócala, které je po moskevském Rudém náměstí druhým největším náměstím na světě. Výstavba největší katedrály v Latinské Americe trvala přes tři století, proto nese rysy více architektonických stylů (převážně barokního). V roce 1985 byla hodně poničena následkem silného zemětřesení a dnes je proto zpevněna ocelovými táhly, aby ji drželi pohromadě. Unitř je krásně vyzdobená, skoro až kýčovitě, jak je tomu u všech katedrál v Mexiku a Ježíš je tu jak jinak, než moreno (tmavý). Když se tu tak procházíte po městě máte pocit, jakoby všechno plavalo. A není to jen pocit. Faktem je, že Mexico city je město vystavené na místě, kde bylo původně jezero. V důsledku toho se tu bohužel budovy propadají postupně do země a mnohé se naklání, protože nemají pevný základ. U některých budov je skoro až neskutečné že ještě stojí. Dalším faktem je, že je zde velké množství vrtů, které čerpají podzemní vodu, čímž v podstatě dochází k postupnému propadu celého města. Nebudete tomu věřit ale za posledních sto let to je až 9 metrů!

A jak to vlastně bylo s tím jezerem? Když Hernan Cortés dorazil do velkého Tenochtitlánu (dříve území na místě dnešního Mexico city), divil se, že jsou města postavena na ostrůvcích. Tyto plovoucí ostrůvky byly osídleny ve 14. století Aztéky na jezeře Texcoco, kde na nich vytvářeli nádherné pyramidy, dokud nepřišel zmiňovaný dobyvatel. Ten sesadil vládce Moctezuma a nařídil vše zbourat, přestavět a na největší z pyramid nechat vystavět křesťanskou katedrálu Metropolitana. Španělé postupně vysušovali jezero a rozšiřovali město, a tak původní kanály a samotné jezero pomaličku mizelo. A proč se vlastně Aztékové usadili na ostrůvcích? Legenda praví, že Aztékové putovali z místa Aztlán na příkaz svého boha směrem na jihozápad. Po čase došli do místa dnešního DF, kde kněží vyslovili proroctví, že se mají usadit tak, kde uvidí orla sedět na opuncii a zápasit s hadem. Takové místo opravdu našli, a to právě na jezeře Texcoco, kde začali pod vedením mýtického vůdce Tenocha stavět město - Tenochtitlán. Na základě této legendy se stal orel požírající hada státním znakem a je součástí mexické vlajky. Více o vzniku největšího města na světě se dočtete ZDE.

Na poslední den jsme si nechali to nejstarší z historie, a to právě Templo Mayor - část obrovské pyramidové zástavby, která byla zničena Hernanem Cortésem a po které dnes zbyly jen zoufalé trosky, které byly z části odkryty jen díky náhodné vykopávce reliéfu zobrazujícího mrtvou bohyni Coyolxauhqui v roce 1978. Tehdy se díky archeologovi Eduardovi Matosa Moctezumovi odkryla značná část hlavního chrámu. Kvůli husté zástavbě ale zůstává spousta dalších památek navždy pohřbena pod současným Mexico city.

Nevím, jestli bylo zrovna moudré procházet toto místo po sobotní diskotéce v Coyocánu, kam jsme se jeli podívat za klukama, které jsme potkali v Puerto Escondido, protože prohlídka je delší, než se zdá, a to ne proto, že by byla plocha odkrytého chrámu tam velká, ale proto, že se zakončuje návštěvou nového muzea Teplo Mayor, které je vystavěno hned vedle, má 4 patra a nabízí ukázku vykopávek z různých míst celého Mexika. Byloto krásné, ale bylo toho strašně moc a ke konci už mi připadaly všechny sošky stejné, ale Míra říkal: "foť!", tak jsem fotila, a to hlavně pro Vás, abyste se na to všechno mohli taky podívat:-)

Mexico city je obrovské a jen těžko popsatelné, aniž by se člověk musel zmínit o historii. Sama vidím, že to může být trošku únavné, ale na centru tohoto obrovského města nic kromě té historie (a klanících se domů) nic zajímavého není. Snad jen že ulice v některých čtvrtích se jmenují jako státy, některé jako hlavní města, některé jako kytky:-) Náměstí je velká placka, tradičně s obrovskou vlajkou uprostřed, a kolem něj jsou, také tradičně, budovy, ve kterých sídlí místní vláda a další důležité úřady. V okolí Zócala se nachází spousta nádherných budov, které by jistě stály za zmínku, jako třeba Palacio de bellas artes - palác krásných umění, neboli kulturní centrum (viditelné na fotkách z Torre de latinoamerica), ale člověk by musel jet cíleně za kulturou, s daným plánem, a i tak by asi všechno nestihl. Určitě jsme tam ale nebyli naposled. Co nevidět tam pojedeme zas, je to přece jen kousek a volných víkendů je dost. Určitě chceme navštívit známé antropologické muzeum, což je prohlídka tak na dva dny :-D Přikládám fotky, které Vám řeknou z této víkendové procházky snad víc.

V té mé blogové prodlevě jsem se i zapomněla zmínit, že jsem úspěšně ukončila kurz fotografie, který byl naprosto skvělý, s výbornými lidmi a úžasným učitelem:-) kurz jsme zakončili pizzou a vínem a ukázkou našich prvních vlastnoručně vyvolaných fotek z filmu. Můžu říct, že jsem se naučila hodně, a to nejen o fotografii, a díky každodenní nutnosti komunikovat jsem překonala jazykovou bariéru a našla si pár skvělých přátel:-)

Nashle příště:-*

mimochodem na ČT1 zrovna dávali dokument právě o Mexico city, který Vám může některé věci doplnit, upřesnit, přiblížit:) http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1185966822-na-ceste/212562260120013-na-ceste-po-mexiku/dalsi-casti/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nia Nia | Web | 20. května 2012 v 19:47 | Reagovat

Já jsem rád že žiju tam kde jsem :)

2 prema prema | 20. května 2012 v 20:36 | Reagovat

Pekny poctenicko ;)

3 Walko Walko | Web | 16. srpna 2012 v 19:09 | Reagovat

To nemá chybu.

4 Ala Ala | Web | 12. ledna 2014 v 17:27 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama