Zihuatanejo, místo bez paměti

26. května 2012 v 1:48 | johhanis |  Život v Mexiku
Pro ty, kteří viděli film Vykoupení z věznice Shawshank jistě není tento název neznámý. Zihuatanejo [čtěte Ziwatanecho], místo, které nemá paměť:) Pro mě toto místo neznámé ale bylo, a tak jsme se tam vydali poslední dubnový víkend, abychom zjistili, kde že to ten Tim Robbins chtěl dožít zbytek života. Potupena neznalostí tohoto filmu jsem si ho vzala s sebou, abychom ho zkoukli v reálném prostředí (tedy alespoň blízko u toho kousku pláže, která byla ve filmu vidět:-))

Cesta do Zihuataneja, které se nachází na pacifické straně přibližně 240 km severozápadně od Acapulca, trvala necelých 6 hodin, a to i přesto, že jsme jeli přes město Morelia, což se může zdát podle vzdálenosti jako zajížďka. Výhodou této trasy jsou ale "samé dálnice". Jen tak mimochodem město Morelia je hlavní město státu Michoacán a díky své zachovalé koloniální zástavbě a původnímu historickému centu bylo zapsáno do Světového dědictví UNESCO. Určitě by stálo za to tu jeden den pobýt, ale neměli jsme tolik času a taky nejsem si jistá, jestli bych se nebála zůstat v tomto městě přes noc. Často tu totiž dochází k násilím, vraždám a podobným věcem, kvůli kterým muselo být nedávno dokonce uzavřené město. Takže jsme jen koupili vodu, vyfotila jsem z okna auta zamilovaný pár a pokračovali jsme dále po dálnici směrem Pacifik. Míra nezapomněl dodat, že přestávky na čůrání nebudou, protože je prý nebezpečné na této dálnici zastavovat. Jak uklidňující:-)

Do hotelu jsme přijeli kolem čtvrté odpoledne a připadala jsem si skoro jak na líbánkách :-D Pokoj s nejkrásnějším výhledem a vlastní vířivkou na balkoně, pod balkonem bazén a hotelová restaurace a hned vedle ní pláž. Krása, až na tu pláž. Moře tu na koupání moc není, přece jen se jedná o zátoku a hlavně o město, které se snaží zachovat si svoji původní tvář (na rozdíl od sousední Ixtapy, která leží nedaleko a je uměle vytvořeným turistickým centrem). Nám to ale nevadilo. Nepřijeli jsme za mořem, ale za poznáním (a taky trošku za šnorchlováním, ale to až poději:-).

Průvodce Lonely planet píše o Zihuataneju, jako o tichomořském ráji krásných pláží. To by bylo v rozporu s tím, co jsem napsala, ale svým způsobem mají pravdu. Krásné pláže tu jsou, ale trošku dál, mimo centrum města. Místo, o kterém jsem mluvila já, je část zátoky přímo u centra Zihuataneja. Tato zátoka byla do konce 70. let pouhou rybářkou vesničkou, která byla známá jako útočiště pirátů a hippies. Až s uměle vytvořenou sestrou Ixtapou, která dnes poskytuje turistům veškerý komfort v nově vystavěných hotelech u krásných pláží, vzrostl cestovní ruch i zde, v místě, kam lidé většinou utíkají za klidem od zprofanovaných turistických destinací. Naše pláž Madera v Zihuataneju sice nebyla nejkrásnější, ale po půlhodinové procházce jsme došli na konec zátoky, kde se vše naprosto změnilo. Někdy nemůžu uvěřit tomu, jak na takovém kousku může písek několikrát změnit svoji barvu. Na relativně dlouhé Playa la Ropa dovádělo nespočetné množství děti, jejichž rodiče popíjeli osvěžující nápoje a pochutnávali si na čerstvých mořských plodech. Tato pláž patří k nejoblíbenějším a scházejí se tu snad všichni domorodci i turisté. Playa la Ropa, nebo-li pláž prádla, dostala svůj název podle ztroskotané španělské lodi, která vyplavila na břeh svůj náklad hedvábí. O kousek dál jsme se dostali k menší pláži - Playa las Gatas (kočičí pláž), která byla už trošku klidnější, písek byl ještě bělejší, ale zchladit se v moři trošku bolelo, protože dno bylo poseté pichlavými úlomky korálů. Tato pláž dostala své jméno podle žraloka vousatého, který zdejší vody kdysi obýval. Dnes najdete na jejím úpatí mladou generací lidí kouřících trávu a dovádějících na prknech na vlnách, které se lámou o skály:-) Chtěli jsme jít ještě dál po pobřeží, ale cesta končila u skal, které se nedaly projít. Objevili jsme tu ale krásný hotýlek, s bazénem a klidnou palmovou zahradou, ale bohužel neobydlený. Úplně jsme se tu viděli po večerech s kamarády z Čech a Slovenska u táboráku s rybami napíchnutými na klacík :-) Cestu zpět jsme zvolili po moři. Po cestě k nástupnímu molu jsme míjeli místního prodejce ústřic, nechtěla jsem, ale nakonec jsem se nechala vyhecovat a fakt jsem pár těchto syrových potvor snědla. Nebýt ale chilli omáčky a limety, tak bych to nedala. A jak to chutnalo? Ani nevím :-D Prostě jako mořský plod:)

Jeden den jsme vyjeli do Ixtapy, abychom se nechali dopravit na malé loďce na ostrůvek Isla de Ixtapa. Do vlastního resortu jsme ani neměli zájem nakouknout, a to z toho důvodu, že by nám nebyl schopen nabídnout nic víc, než jen úhledný beton a dokonale zasázené palmy. Jen pro upřesnění, tento resort je vybudován na místě někdejších kokosových plantáží, a to proto, že se vláda v 70. letech rozhodla, že pacifické pobřeží potřebuje resort typu Cancún. Přirovnání průvodce k duchaprázdné sterilní sbírce betonových budov se mi tak líbí, že ho sem musím napsat jako jeden z důvodů, proč jsme si vybrali Zihuatanejo a ne toto místo. Zato ostrůvek Ixtapa je kouzelným kouskem země jen pár minut od pobřeží. Je tu několik plážiček s obrovským množství restaurací s čerstvými mořskými plody. My si vybrali Playa Corales (korálová pláž), která je maličká, ale zato nejvhodnější pro šnorchlování. Byla jsem odhodlaná vyzkoušet můj nový set, který jsem si koupila před odjezdem do Mexika. Vlny, které tu ten den byly, mě trošku odrazovaly, ale i přesto jsem jako posera sebrala odvahu, nasadila ploutve, šnorchl a masku a vrhla se do slané vody podívat se, co se tam dole děje. No, začalo to tak, že se mi pořád zamlžovaly brýle, přes vlny jsem si je jen těžko nasazovala zpět, aniž by se mi do nich nedostala voda, a když jsem byla rozhodnutá vrátit se na břeh, zjistila jsem po sundání ploutví, že mi kus šnorchlu někde upadl. Bohužel ho vlny zametly dřív než jsme ho stihli najít. Tím můj průzkum podmořského světa skončil :-D Viděla jsem pár pěkně barevných rybiček a to mi stačilo. Ten kus šnorchlu byl sice asi dražší, než takový zážitek, ale co už:-) Musím ale říct, že místní kuchyně byla výborná. Přinesli tác s několika druhy ryb, my na jednu ukázali a za půl hodiny jsme ji už měli naservírovanou na stole. Čerstvý luxus, který v Čechách těžko zažijete (co se týče mořských ryb, samozřejmě taková štika z našich vod je taky skvělá).

Při návratu z Ixtapy jsme se rozhodli prozkoumat další pláže poblíž Zihuataneja. Našli jsme na mapě cestu k pláži Manzanillo, o které tvrdili, že je jednou z nejkrásnějších, ale že se k ní dá dostat jen lodí. Hahaha, říkali jsme si, to je určitě obchodní taktika majitelů lodiček. A tak jsme jeli po krásné nové silnici, na které už byly vysazené palmičky, aby tu mohl vzniknout za pár let jistě nějaký nový resort. K našemu překvapení cesta najednou skončila, navigace ale ukazovala, že se dá jet pořád dál. A dalo… po polní cestě. Tak jsme si to přes kameny po polňačce upalovali vstříc panenské pláži v zapůjčeném autě… a dojeli jsme k plotu. Bohužel k plotu, který byl na vrcholu pohoří nad celou zátokou. Neříkám bohužel, protože by ten výhled byl nějaký špatný, to zase naopak, viděli jsme krásně na celé město, ale pokud bychom chtěli sejít na druhou stranu dolů k pláži, potřebovali bychom asi lepší boty než žabky, možná nějakou mačetu a rozhodně víc času, než jen dvě hodiny, které zbývaly do západu slunce. Abychom se ale ujistili, že se v tomto odhadu nepleteme, prolezli jsme dírou v plotu a zašli se podívat, kam ta zarostlá cesta za ním vede. Člověk by řekl, že tu kdysi vznikal nějaký velký projekt, který se ale zastavil. Bohužel byl náš odhad správný, a tak jsme se vrátili zpět k autu a jeli na hotel. Těšila nás ale myšlenka, že jsme byli na místě, kde je dnes planina, původní lesy a palmy, a kde budeme jednou ukazovat z oken hotelu našim dětem fotky toho, co tu dřív bylo:-)

Tento výlet jsme si užili tak nějak v klidu, nikam jsme se nehonili. Užívali jsme si tepla, pohodu, klid u bazénu nebo na promenádě kolem zátoky. Večer jsme se procházeli kolem rybářských lodí a pak jsme si napouštěli vířivku na balkóně, ve které jsme se váleli, dokud jsme neměli varhánky na prstech :-) A abychom nezapomněla, dokoukali jsme s výhledem na moře Vykoupení z věznice Shawshank, abychom zjistili, že závěrečná scéna ze Zihuataneja byla natočení na Panenských ostrovech u Spojených států amerických:-)


Více fotek najdete jako vždy vlevo v menu. Jen tak mimochodem, asi se mi lepí smůla na paty, ale něco se mi dostalo buď na senzor, nebo do objektivu, takže mám a fotkách černou tečku. Tento týden to ale jedeme nechat vyčistit, tak snad bude už všechno v pořádku. Omlouvám se, ale retušovat všechny fotky fakt nebudu, tak snad mi to prominete:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama