Běžné dny v Mexiku 2. část, aneb jak se žije v Toluce

8. července 2012 v 4:52 | johhanis |  Život v Mexiku
Tak si tak říkám, že už jsem dlouho nepsala o tom, jak se tu mám a bombarduji Vás samou historií, památkami a dlouhými cestami:-)

Takže… je to půl roku, co jsem tu a ani mi to tak nepřijde. Ukončila jsem kurz fotografie, dostala jsem diplom a poznala za první tři měsíce spoustu lidí. Hlavně díky kurzu fotografie jsem trávila ob den čas s lidmi, s kterými jsem se "učila" španělsky. Musím říct, že mi vycházeli strašně vstříc, a když jsem něco nevěděla, snažili se to přeložit do angličtiny. Před týdnem jsem taky ukončila kurz španělštiny, který jsem měla 4x týdně hodinu a půl. Musím říct, že mluvit a mluvit a mluvit je efektivnější :-) Každopádně kurz jsem zakončila testem se skórem 91 %, takže jsem spokojená, i když pořád ještě neumím všechno. Když jsme byli teď o víkendu na jedné velké fiestě, všichni říkali, že na to, že jsem tu půl roku, mluvím super, já chci ale víc, takže se teď učím sama doma. Je to krásný jazyk a opravdu mě uspokojuje fakt, že si dokážu už většinu věcí zařídit sama.

Co se týče práce, byla jsem na dvou interview. Jedno bylo jen takové zařazovací, kde čekám na odpověď šéfa jednoho oddělení a druhé bylo s ředitelem jedné soukromé letecké společnosti, který mi řekl, že na vypsanou pozici mě dát nemůže, protože jsem vyšší level, tak zatím nic :-) Snažím se dál rozesílat životopisy, kam to jde, pomáhají mi i kontakty přes lidi z Čech, co tu žijí déle, známí známých, tak uvidíme. Snad se poštěstí a už brzy něco najdeme, protože bych si odtud ráda odvezla i nějaké zkušenosti, nejen to, že umím upéct chleba a koláče a být dobrou ženou:-)

Slibuji dávno, že napíšu o Toluce, kde žijeme, takže se do toho pouštím teď. Začnu u nás doma. Bydlíme přímo v centru Tolucy, kousíček od "Los Potrales", což jsou taková podloubí, spousta obchůdků (hlavně s botami:-D), spousta pouličních prodavačů, hudebníků a žebráků. Bydlíme v bytě, který má velkou místnost (jakoby vstupní sál s jídelnou a obývákem dohromady), dva pokoje a kuchyň. Byt je součástí domu, který má v centru pavlač. Musím říct, že se tu cítím bezpečněji, než někde v samostatném domě ve čtvrti na kraji města, a to hlavně proto, že tady nikdo neví, kdo tu bydlí, jaké má auto, co všechno má na zahradě atd. Do našeho bytu musíme jít navíc přes troje mřížované dveře, takže nejsme ani první, kdo by byl případně "na ráně". Navíc si ani neumím představit, že bych bydlela v nějakém uzavřeném hlídaném ghettu, kolem jen beton a 2x3 metry dvorek, někde úplně mimo všeho dění, fuj. Tady v centru mám všechno po ruce, čerstvé ovoce, zeleninu, maso, boty, boty, boty, navíc je to super záchytný bod, takže odtud se dostanu v pohodě kamkoliv a nazpět ještě líp. Sice tu mám i dost čerstvého smogu a soustu černého prachu, protože bydlíme u celkem rušné silnice, ale co už. Všechno nemůže být ideální:-)

Tolučani říkají, že jejich město je chladné a stejně tak, že lidé jsou "studení čumáci". Jak je to s lidmi, to nevím, mně připadá, že všichni, které jsem potkala, byli milí a přátelští, ale je pravda, že to těžko porovnám:-) Zato můžu tvrdit, že město to teda chladné je. Kamkoliv z Tolucy jedete, tam je tepleji. Jsme totiž jedno z nejvýše postavených měst v Mexiku (2600 m.n.m.). Určitě si myslíte, jaké si tu užíváme teplíčko, johohoooo, kdeže. V zimě jsem se posmívala já Vám, teď můžete vy nám. Od května do září bývá období hurikánů a tropických bouří. Na místech jako je Cancun to ale moc nevadí, tam je celoročně 30 stupňů ať prší nebo ne, ale tady? Jakmile se zatáhne sluníčko, máme tak 17 a do toho běžně odpoledne prší a lítají blesky. Takže žádné tropy, jen po ránu můžeme koukat na jasnou oblohu. Jsou sice dny, kdy sluníčko peče jak bláznivé (jen si to představte v létě v Alpách), ale těch je od června do září docela málo. Někdy se ale poštěstí a teplíčko si užíváme třeba i týden.

Když ujdu od našeho bytu asi tak 200 metrů, jsem hned na hlavním "Martinském" náměstí, které je tradičně obklopeno vládními budovami a jak jinak než s Mexickou vlajkou uprostřed. Dominantou tohoto náměstí je ohromná katedrála a pak vedle kostel a další kostel a další kostel, hihihi. A pak taky botanická zahrada - Cosmovitral, která je zajímavá víc než květinkami svými vitrážovými okny, která jsou považována za největší na světě. Tato skleněná mozaika má asi 3200 metrů čtverečních, skládá se z 30 tisíc kusů a obsahuje asi půl milionu sklíček 28 různých barev. Vyskládané scény symbolizují člověka hledajícího světlo, dobro a moudrost, které by povýšily jeho ducha a osvobodily ho ze stínu zla a nevědomosti v epickém příběhu bez začátku a konce (zdroj: wikipedie). Lidé tu jednoduše říkají, že jde o příběh dobra a zla, jež se uprostřed sejdou v harmonii, kterou symbolizuje "muž slunce".

Toluca je hlavním městem státu México (Estado de México), je rychle rostoucí metropolí a dnes má něco kolem 2 milionů obyvatel. Je známé hlavně pro svoji průmyslovou zónu, kam soustřeďují svoje závody významné společnosti hlavně z oblasti automobilového průmyslu, potravinového, farmaceutického průmyslu a dalších. Kvůli velkému množství fabrik a závodů si dokážu tvrdit, že centrum Tolucy je její nejkrásnější část a pak samozřejmě část Metepec, která je krásná pro své barevné domečky a lidi s metalitou vesničanů, kde zná každý každého:-) No, popravdě, i přes velikost tohoto města, se tu mezi sebou lidi znají hodně, nebo to bude tím, že stejné typy chodí do stejných podniků:-)

Co se týče lidí, ještě jsem se asi nezmiňovala o rodinných vztazích, které jsou tu opravdu pevné. Rodiny se pravidelně scházejí u jídla a žije většinou několik generací pohromadě. Děti hlídají babičky mezitím co rodiče pracují. Neexistuje tu podpora v penzi a mám pocit, že ani mateřská dovolená, a tak rodiče spoléhají na to, že se o ně děti postarají, stejně jako se oni postarali o ně, když byli malí. Kvůli chudobě se tu často stává, že čerstvé maminky vidíte na ulici prodávající cokoliv, co by přineslo výdělek, s dítětem v šátku uvázaném na prsou nebo na zádech. A vůbec tento způsob nošení dětí je tu naprosto běžný, neexistují tu snad vůbec kočárky (zaplať pánbůh, je tu tolik dětí, že s kočárkama bychom se už nikam nevešli), matky nosí děti v náručích, překrytých dekou, většinou i přes hlavu. Kolikrát se nestačím divit, jak velké děti ještě nosí, a že z toho nemají vytahané ruce. Bylo mi taky řečeno, že matky by děti do kočárku ani nedaly, protože jim to nepřijde bezpečné, když nemají přímý kontakt s dítětem, a že je i lehce odcizitelný. Něco na tom bude, na druhou stranu si myslím, že dítě si tak vytvoří silnou závislost na matce (což tu může být i účelové:-)). A taky závislost matky na dítěti. Tak moc se o ně bojí, že je málem nenechají v klidu samotné pobíhat a nechat si odírat kolena, a pak jsou z nich poserové, kteří se bojí seběhnout stráň větší rychlostí než kilometr za hodinu, ruku v ruce s matkou (viz. Naše zkušenost z výletu k vodopádům s lidmi z kurzu fotografie a jejich dětmi).

Pro mexické rodiny je neděle dnem, kdy se všichni sejdou a společně jí u jednoho stolu, nebo jdou jíst ven, většinou na trhy, kde jsou stánky s typickým občerstvením. Kousek od našeho bytu je park s náměstíčkem, kde jsou tyto trhy pravidelně každý týden. Lidé tu celý den odpočívají, obědvají, děti si hrají, kolem jsou balónky, klauni, vláčky a každý pěkně oddychuje (samozřejmě po páteční a sobotní fiestě:-)). Jako u nás, tak i tady se chodí do barů a na diskotéky, pije se hlavně chela (čti "čela", neboli pivo), tequilla, mezcal a bacardi nebo jiný rum. Většinou se kupuje celá láhev na stůl a cena se dělí mezi počet lidí. Stejné je to s jídlem, pokud si vyloženě nevyžádáte předem vlastní účet, píše se všechno na jeden a na konci se částka přibližně vydělí (nebo každý přihodí zhruba to, co projedl a propil) a to včetně propiny (zpropitné), které je tu od 10 % z ceny výše (obvykle 15 %). Často v restauracích narazíte na Mariachis (početná skupina hudebníků v typicky zdobených oblecích), kteří Vám za nějaké to peso zahrají u stolu mexickou klasiku:-). Můžete si je také pozvat domů, kde Vám na přání zahrají pro Vaši milovanou nějakou tu serenádu po okny. Tady jedna malá ukázka:)

Zajímavostí je, že každý jezdí na fiesty autem a stejným způsobem i domů. Drink and drive je tu normální. Nikdo nikoho nezastavuje, dechovou zkoušku jsem tu snad nezažila a stejně tak jsem tu nezažila ani žádnou nehodu zaviněnou alkoholem. Myslím, že Mexičani jsou v tomhle ohledu víc uvědomělí. Když ví, že řídí, tak pijí jen tak "do pohody" (jak to říkají, dneska budu řídit, takže si dám jen tak 5,6 piv:-D, pozor! To jsou ale třetinkový:-)). No, už chápu, proč ze zahraničí utíkají Mexičani rádi zpět:-) Na pravidla je moc neužije. Jedno, které by se u nás líbilo hlavně řidičům, tu ale dodržují - od 23:00 hodin do 4:00 hodin se může, respektive doporučuje, jezdit na červenou. Samozřejmě s ohledem na hlavní silnice a na přednosti. Je to hlavně z důvodu bezpečnostního, aby se v noci, za tmy nikde moc nezastavovalo a člověk se tak vyhnul případným přepadením.

Ptala jsem se Míry, co bych měla ještě napsat typického o lidech. Říkal, abych nezapomněla zmínit páry všech věkových kategorií a pohlaví ocucávajících se na každém rohu, uprostřed ulice a nejlíp, aby byli dobře vidět. A to mi připomnělo, že Mexičani absolutně nemají nic jako "intimní zónu", na ulici div do sebe nenaráží, mluví spolu skoro přilepení čelem k sobě, při pozdravu se objímají a dávají letmou pusu na pravou tvář. Když jdete po ulici, která je plná lidí, je to zážitek, chodí pomaličku, nejlíp ve skupině, která je roztažená přes celý chodník. A pokud jste z Evropy zvyklí na rychlejší tempo, fakt Vás to irituje, i když nikam nespěcháte:-) Oni jsou Mexičani vůbec takoví zpomalení, a to i v práci. V restauraci Vám prvně donesou jídlo, pak příbor, a když jste v půlce jídla, přijde i nějaká ta omáčka k dochucení :-D (no dobře, ne všude, ale obecně mají na všechno hodně času). Možná i proto ještě nemám práci, asi se bojí, že moje pracovní tempo by jim zvedlo laťku :-D

Jo, a abych nezapomněla, lidé tu mají povoleno živit se, jak se dá, bez živnosti. Takže uděláte bramboráky, sednete si na ulici a prodáváte, pěkně bez zdanění:-)

Zrovna dneska jsem mluvila s jedním kamarádem co je studijně v Anglii. Ptala jsem se ho, jestli mu chybí Mexiko. Říkal, že jediné co mu chybí je jídlo, že je to tam samý fast food, brambory, málo zeleniny a ovoce. A tomu věřím, je to tady fakt unikátní. Měla bych o tom taky někdy napsat, abych vyvrátila všechny evropské steakovo fazolové představy:) Tak snad někdy příště:-)

Jinak se máme s Mirečkem krásně, zatím mě bere všude s sebou a je poslušným můžem :-D Někdy v srpnu plánujeme výlet na Kostariku, tak se těšte. Perlu Latinské Ameriky se Vám budu snažit popsat den po dni. Mezitím ale určitě přidám některé resty, co mi tu leží:) Taxco, město stříbra a světoznámý Teotihuacán se proslulou Pyramidou Slunce a Pyramidou Měsíce...už brzy;-)
Fotky tradičně najdete v galerii vlevo v menu. Saludos y besos amigos!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lady-nik lady-nik | E-mail | Web | 9. července 2012 v 11:31 | Reagovat

woow, je super, že existujou i blogy "světoběžníky". Narazila jsem na tebe nominací na blog roku a opravdu mě tvůj blog zaujal. Vždycky jsem měla za to, že Mexiko je země kriminálu, vražd, přestřelek a přepadení, ale alespoň částečně jsi mě vyvedla z omylu.. Je to až s podivem, ale po tvém článku jsem si o Mexiku udělala zcela jiné mínění a dozvěděla se pár zajímavostí.
Taky se učím španělsky, je to krásný jazyk :)
Určitě budu tvůj blog navštěvovat dál a přeju ti hodně zdaru s prací a s mužem v Mexiku! :)

2 Dominika Dominika | 9. července 2012 v 15:46 | Reagovat

AHOJ :) Na tvoj mexický blog, som zavítala práve vďaka ankete Blog roku 2012 v kategórii Svetobežník - a som rada, že sa tak stalo. Myslím, že sa stanem pravidelnou návštevníčkou, pretože všetko, čo je čo i len trochu spojené so Španielskom, ma fascinuje. Viem, Mexiko leží v Strednej Amerike :D, ale španielsky jazyk milujem! Asi pred dvoma rokmi, som si kúpila jednu veľmi dobrú španielsku učebnicu a učím sa ako samouk. K tomuto jazyku, som prišla vďaka osobe (mexickej celebrite), o ktorej som aj istý čas viedla vlastný blog (snažila som sa prekladať si rozhovory, videá...) a niečo sa na mňa už vtedy nalepilo. Čo ma však mrzí, že na tento jazyk, nemám veľmi čas - stále som na druhej lekcii. :D Gramatika ma veľmi nebaví, skôr si čítam rôzne frázy, slovíčka z lekcií. Pred normálnymi článkami, preferujem skôr doplnkové čítanie, ktoré je v spomínanej učebnici zamerané na históriu, zvyky/tradície v španielsko hovoriacich krajinách a pod. Tvoj blog, je veľmi zaujímavý. Podľa toho, čo som sa o tvojom pobyte v Mexiku dočítala, ti prajem krásny pobyt v tejto krajine a veľa ďalších zážitkov. Už teraz sa teším na tvoj ďalší článok. :)

S pozdravom Dominika zo Slovenska.

3 johhanis johhanis | E-mail | Web | 9. července 2012 v 17:54 | Reagovat

Ahoj holky, moc děkuji za komentáře, moc lidí (kromě mých známých, co mají přímý link) sem nezavítá, takže mě těší každý komentář od náhodných návštěvníků:)Jinak díky moc za informaci, ani jsem nevěděla, že jsem nominovaná, tak mě to moc potěšilo!  ...Ano Mexiko není jen o kriminalitě, je tu tolik krásných míst, že už těď vím, že nemám šanci všechny vidět. Hlavně sever je nádherný, ale ten jsme zatím bohužel moc neokupovali, jednak proto, že ten je tím horším místem, co se týče kriminality, a hlavně proto, že na cestu autem je to už trošku daleko a na letadlo to chce víc času, takže zatím jezdíme po víkendech op okolí a na víc dní spíš na jih/západ/východ:). Chystáme ale jednu cestu do Chiapasu, kde se jede vlakem mezi obrovskými kaňóny, tak se těším. A Dominiko, španělštinu jsem se učila taky doma, ale jak říkáš, neni to ono, chce to vyjet a mluvit, to je nejúčinnější způsob (hlavně kvůlu výslovnosti:). Mějte se krásně a díky za podporu!

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 9. července 2012 v 22:38 | Reagovat

V Mexiku jsem jednou byla. Asi hodinu. Bohužel jsem cestovala s lidmi, kteří měli vůči Mexiku předsudky, takže mě tam zavezli kousek za hranici - do Tihuany - a čekali v autě a hned jsme zase jeli zpět do svoboné Ameriky. Stjeně to bly zvláštní zážitek. Úplně pohlcující atmosféra.

5 Jerrybiork Jerrybiork | E-mail | Web | 13. srpna 2017 v 9:29 | Reagovat

health care reform timeline  <a href=http://percocet.fourfour.com>buy percocets toronto</a>  celebrity weight loss pills

6 DavidSum DavidSum | E-mail | Web | 3. září 2017 v 8:50 | Reagovat

how to order prescription oakley sunglasses online  <a href=http://qsymia.guildomatic.com>buy qsymia online prescription</a>  carolina healthcare system employee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama