Taxco, město stříbra, a dovádění s levharty

10. července 2012 v 20:43 | johhanis |  Život v Mexiku
Včera jsem se dozvěděla o své nominaci mezi 5 vybraných blogů na téma "Světoběžník". Mám z toho obrovskou radost, hlavně proto, že primárně jsem blog zakládala pro mé přátele a příbuzné, aby věděli, jak se mám. Dnes ale vidím, že přináším i užitečné informace ostatním, nebo jen potěšení ze čtení a prohlížení fotek těm, co se o Mexiko například zajímají a nemají se sem možnost podívat. Vím, že mě někdo "kritizoval", že píšu primárně pro rodinu a přátele a že blogař by měl komunikovat s ostatními, ale nějak se začít musí a já se komunikaci rozhodně nebráním, naopak jsem otevřená všem vašim podnětům a názorůmMrkající Každopádně díky všem za podporu nebo minimálně zpětnou vazbuLíbající

A protože jsem četla, že tu mám relativně málo článků (i když obsahově plných), rozhodla jsem se dohnat všechny resty co nejdříve, protože nás brzy čeká poznávání dalších míst krásného Mexika a nejen toho. Teď mám už celé dny jen pro sebe (a samozřejmě jejich část pro Míru:-), takže se budu snažit doplnit všechno, než se mi to tu začne zase hromadit:-) (ono to při mé sbírce fotek není moc sranda to všechno roztřídit, zmenšit, nahrát a popsat tak, abych Vás nekrmila nějakými špatnými informacemi:-). Vaše komentáře mi také dávají podněty k tomu, co bych mohla psát, takže za každý takový díky!
Jednou z cest, kterou jsme podnikli za tu dobu, co jsem Mexiko navštívila, asi třikrát byla do města Taxco (čti "tasko"). Taxco je, dá se říct, z Tolucy po cestě do Acapulca, takže kdykoliv jedeme tím směrem, uděláme si tam malou zastávku (většinou pokud jedeme s někým, kdo toto město nezná - a divili byste se, ale spousta našich známých z Tolucy tam ještě nebyla). Po cestě do Taxca se navíc můžete kochat pohořím Sierra Madre. Pohled na toto pohoří nám u výhledu zpestřila krásná holčička, která prodávala barevné korálky ze semínek (To, že tu pracují i děti, není nic neobvyklého, hlavně v místech, kde Vás chudoba bije do očí. BohuželPlačící).

Pokud do těchto končin někdy pojedete a budete mít víc času, zaškrtněte si toto místo mezi "musím vidět". Jde o nádherné město vystavěné v kopcích, s rozmanitou strukturou domečků, zachovalou koloniální architekturou a malinkými uličkami, kam se vejde sotva jedno auto. Tady ale uvidíte míjet se klidně auta dvě, a to proto, že se tu jezdí hlavně dvoudvéřovýma broukama. I přesto, že je toto vozidlo malé, je to velké umění a často musí i několikrát couvat, aby dokázali úzkou uličku vytočit (viz video dále).
Jen tak mimochodem, v Mexiku se tento typ vozidla používá hojně, a to převážně jako taxi. V městě Taxco je to účelové, právě kvůli úzkým uličkám, v jiných městech hlavně kvůli úspoře nákladů (pořízení, palivo, poplatky). V taxi je většinou vyndaná přední sedačka spolujezdce, aby se mohlo rychleji nastupovat a vystupovat, a uveze tolik lidí, kolik se tam jen vejde (klidně i sedm pasažérů, hlavně že platí). Jednou velkou nevýhodou je, že v případě přepadení nemají kam cestující utéct, a dostávají se tak do těžké situace, kdy jde i o život. Z tohoto důvodu zavedla vláda Mexico city opatření (viz ZDE), které postupně stahuje tento typ taxi ze silnic. Předpokládám, že pro Taxco toto nařízení neplatí (spadá pod stát Guerrero), protože by se tam chudáci s většími automobily ani nevešli:-)

A teď to hlavní, proč je Taxco místem, které si nenechat ujít. Toto město je často nazýváno "městem stříbra" a řadí se opět mezi Peublos Mágicos. Kamkoliv se tu hnete, tam vás budou lákat na trhy s bohatou nabídkou stříbrných a "směsových" šperků. Původní obyvatelé místo nazývali "Tlachco" (místo, kde se hrají míčové hry), ale po příchodu Hernana Cortése tu bylo vystavěno koloniální město a otevřen první španělský důl na území Severní Ameriky. Původně tu hledali cín, který tu v malé míře i objevili, ale v první polovině 16. století tu narazili na obrovské stříbrné žíly. Ty rychle vyčerpali a odešli - hlupáci:-) O sto let později tu totiž jeden mladíček jménem José de la Borda, který sem přijel pomáhat bratru horníkovi, náhodně objevil jednu z nejbohatších stříbrných žil (dle legendy prý jeho kůň klopýtl poblíž místa, kde je nynější úžasný chrám Sv. Prisky, a pod kamenem zazářilo stříbro). Borda zavedl nové postupy odvodňování a udržování důlního díla a k horníkům se prý choval lépe, než bylo běžně zvykem. Právě nádherný chrám Sv. Prisky vystavený v centru města byl jeho dar místním obyvatelům. Jeho úspěch přilákal další "zlatokopy", kteří objevovali a ždímali stříbrné žíly až do začátku 20. století. Poté začala pýcha toho města upadat stejně jako jeho hospodářství. To se snažil zachránit americký profesor William Spartling, když tu zřídil dílničku na zpracování stříbra, jež měla oživit upadající město. Od té doby tu dílniček vyrostlo několik stovek a místní občané tak mohou dále lákat turisty svojí místní tvorbou. Díky této propagaci můžeme obdivovat i další ruční výrobky a jíž zmiňovanou architekturu, které by byly jinak určitě zapomenuty v tomto krásném údolí.

Kopcovitá sktruktura města je jak dělaná na celodenní procházky, při které se určitě nudit nebudete a možná se i trošku zadýcháte. Jeho členitost navozuje pocit, že se zde dá snadno zabloudit, ale díky vysokému kostelu u Zócala, který je dominantou celého města, najdete snadno cestu zpět. V tomto bloudění můžete objevovat malinké restaurace a domečky, které nabízejí své pohostinství na terasách, odkud bývá nádherný výhled na celé město. Jeden z těch nejkrásnějších najdete ale na vrcholku nad městem, kde stojí socha Ježíše. K ní jsme se nechali vyvézt právě jedním z taxi-brouků. Z cesty nahoru jsem natočila video, je trošku delší, až mě z toho držení foťáku bolely ruce, ale alespoň si můžete udělat představu o tom, jak to tam asi vypadá.


Taxco je pro mě takovou malou oázou klidu, jen co vystoupíte z auta, můžete se kochat tradiční architekturou, která vždy nese znaky barevných dlaždic zabudovaných ve schodech, kolem oken, ve zdivu, v podlaze. (pozor, je nutné vybrat správné parkoviště až v centru, místní lákači můžou zmást a při špatném parkování byste mohli jít do centra klidně přes půl města). Stánky s typickými výrobky najdete na každém rohu a navíc těmto miniaturním uličkám dodávají krásně barevný vzhled. Nejčastěji tu vedle již zmiňovaného stříbra narazíte na korálky různých barev a druhů, proutěné zboží, deky, dřevěné výrobky, masky a suvenýry s mayskými znaky. My jsme se vždy zastavili u Zócala v jedné z restaurací s terasou a vychutnávali si vychlazenou Coronu nebo si dávali tradiční mexickou kuchyni s výhledem na mohutně zdobený kostel Sv. Prisky. V tomto kostele se údajně skrývá 23 tun zlatých lístků a s výjimkou osvětlení je v něm všechno původní. Skrývají se v něm ručně poháněné varhany, které dopravovali až z Veracruzu 6 měsíců na mulách, a dvanáct zlatých a polychromovaných oltářů. Hlavní oltář je dá se říct přezdobený a celý zlatý interiér dává tušit, kam všechno to nastřádané bohatství mladík Borda investoval.

Když jsem zavítala do Taxca podruhé, řekla jsem si, že si odtud musím nějaké to stříbro odvézt, dokud tu je:-) V jednom z obchůdků nám postarší pán vysvětlil, jak se takové stříbro na první pohled pozná (je matnější a "měkčí", tím pádem lépe zpracovatelné do tvarů), a také nás poučil o puncu 925, což znamená, že na 1000gr materiálu připadá 925gr stříbra. Takový punc může na předmět vyrazit asi kdokoliv, hlavně toho zneužívají ti, co chtějí zmást zákazníky, ale… tady v Taxcu by Vám měli dát ke každému takovému výrobku certifikát (trvejte na něm, nebo jděte jinam). Pokud byste totiž náhodou později zjistili, že váš šperk není stříbrný, můžete ho spolu s certifikátem poslat na mexickou vládu, která by Vám měla výměnou zaslat stejný předmět ve stříbře a samozřejmě by pokutovala toho, kdo Vám k "cetce" certifikát vydal. Já si koupila prstýnek za 400 pesos, docela slušná váha a už ho mám rok na ruce. To, že je stříbrný vím jistě, protože když jsem se s ním pokoušela otevřít láhev od piva, zůstaly mi na něm rýhy:-)

Mezi Taxcem a Cernavacou se nacházejí také obrovské cacahuamilpské jeskyně, které dosahují v rozsáhlém prostoru až do výšky 82 metrů se spoustou krásných stagnitů a stalaktitů. My jsme se tam bohužel ještě nedostali, protože prohlídky jsou organizované po hodině a končí v pět. Většinou, když jsme se vraceli většinou domů, bylo už pozdě. Dá se tam prý i koupat v tůních, které vznikly na soutoku dvou říček vedoucích jeskyněmi do řeky Río Dos Bocas (řeka" dvou ústí"). To musíme někdy vyzkoušet, nakonec, ani tím autobusem to nemáme tak daleko:-)

Když jsme naposled jeli se známými z Acapulca a opět jsme nestíhali poslední prohlídku v jeskyních, rozhodli jsme zkusit alespoň bližší "Zoofari". Jako vždy tranquilo a všude na poslední chvíli, ale poslední úsek to Míra pálil asi 140. Ano, byli jsme poslední návštěvníci, a tak jsme měli na projetí parku asi jen dvě hodiny. Za normálních okolností je to celkem málo, protože park je vcelku velký, ale protože jsme byli jediní (a protože jsme si za 15 pesos nakoupili žrádlo pro zvířátka), všichni tvorové v parku se přibližovali jenom k našemu autu a nemuseli jsme na ně čekat, nebo je vyhledávat! A tak jsme krmili, hladili a pomaličku popojížděli. Ani nevím, jak se všechny ty "kozy" jmenovaly, ale bylo jich tam hodně, a očividně měly pořád hlad. Taky jsme vzbudili jednoho nepřátelského šimpanze, který pobíhal sem a tam, házel po nás kamení, a když jsem mu ukázala pusinku, tak na mě vyšpulil rty jak poslední lehká děva, škoda, že jsem ho tak nestihla vyfotit. Po cestě jsme potkali buvoly, antilopy, slony a velbloudy a další podobné kousky. Na některých bylo vidět, že mají toho pózování za celý den už dost, žirafy se ani neukázaly a zebra, ta nás skoro pochcala:-). Kolem tygrů jsme museli projíždět se zavřenými okny u auta (jen já ho pootevřela lehce pro objektiv), a pak už jsme dojížděli do poslední stanice. A tam to bylo nejlepší. Už zavírali, ale… líná huba holé neštěstí, takže Míra neotálel a svým přátelským přístupem přesvědčil správce, že by nás k tomu levhartovi mohli ještě pustit. A tak jsme si ho nakonec mohli všichni pochovat. Všichni naráz. A to by bylo, abych mu tu ruku do tlamy nestrčila. Pěkně mě ta kočička olizovala svým drsným jazykem, až se začínala projevovat moje alergie. Nevím, jestli je tak vychovaná, že nic neudělá lidem (kteří se s ní fotí navíc celý den), ale vzhledem k nevyzpytatelnosti těchto tvorů bych řekla, že musela být něčím nadopovaná. Už nás skoro vyháněli, jenže my jsme si všimli i toho malého leopardího mláďátka:-D no a tak nám ho za další podšoupnutý peníz vyndali. No jasně, že jsem ho chtěla první. Tenhle tvoreček byl sice menší, ale dost divoký. Jeho zuby jsem měla spolu s modřinou na ruce ještě 14 dní. Pacičkama mi strhl tričko (bez ramínek) a zoubkama mi šel pěkně po krku. Ale chtěl si jenom hrát:-D Byl to krásný zážitek, za který jsem i půl denní kýchání a zarudlou kůži obětovala, protože tohle se nám mockrát nepoštěstí, a jen tak se koukat, to je sice pěkné, ale pohladit si je, to je bomba:-) Jsem ráda, že kromě nasávání energie z kouzla mayské kultury, moře a slunce tu může člověk najít i trošku toho živočišného tepla :-D
Zoofari můžete najít mezi Taxcem a Cuernavacou , 365 dní v roce, za vstupné 150 pesos/děti 130 pesos. Odkaz na jejich stránky ZDE.

Včera jsme konečně koupili letenky na Kostariku, takže se od 17. srpna můžete těšit na nějaký ten blog z trošku jiné země:-)
Více fotek k tomuto blogu najdete opět v galerii vlevo pod názvem "Taxco a zoofari".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pipiterka pipiterka | E-mail | Web | 11. července 2012 v 14:26 | Reagovat

Moc hezký blog,tvé články o Mexiku jsou skvělé! :)

2 lady-nik lady-nik | E-mail | Web | 11. července 2012 v 18:50 | Reagovat

ty máš tak úžasný blog :) Dokonce už jsem si začala psát seznam míst, které chci v Mexiku navštívit! Samozřejmě nechybí Taxco ;)

3 this-is-our-moment this-is-our-moment | 11. července 2012 v 20:22 | Reagovat

Supr.Koukni na můj blog.

4 johhanis johhanis | E-mail | Web | 11. července 2012 v 23:45 | Reagovat

Díky moc! Dneska jsem přijela z Malinalca - další Pueblo Mágico, je tu tolik míst, že by celej život nestačil na to, to poznat:)BUdu se snažit to sem všechno naházet:)
to this-is-our-moment: ráda bych se koukla, ale neuvedl jsi adresu:(

5 yuripovidky yuripovidky | Web | 12. července 2012 v 15:16 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

6 Denca Denca | Web | 12. července 2012 v 15:26 | Reagovat

úžasný blog ♥ nááádhera :)

7 johhanis johhanis | E-mail | Web | 12. července 2012 v 20:40 | Reagovat

Yuripovídky: taky názor:-D super způsob jak si zvýšit navštěvovanost, ale moc nechápu k čemu. Na tvém blogu jsem nenašla nic co by mi přineslo nějaké obohacení.
Denca: díky moc!

8 Juliana Juliana | E-mail | 31. července 2012 v 16:16 | Reagovat

Ahoj Jani, právě jsem hlasovala pro Tvůj blog. Vedeš! Ještě jednou díky za procházku po Toluce.

9 Lenka Lenka | 1. srpna 2012 v 2:18 | Reagovat

Ze zneuzivani zvirat se mi zveda zaludek.. Nikdy bych na tohle "muchlovani" zfetovanych a utrapenych zvirat nepristoupila. Kdy uz si prestaneme hrat na pany tvorstva?! Jinak blog pekny, pises hezky a zajimave..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama