Chci krávu a ovci a dělat sýry a pít víno, tak jako to dělají v Querétaru! :)

10. srpna 2012 v 22:13 | johhanis |  Život v Mexiku
Ten víkend, co jsme vyjeli do Querétara (19.-21.7.2012), byl nad moje očekávání. Hlavně počasí vyšlo, což bylo důležité, protože poslední týdny dokonce i tam hodně pršelo. Chudáci kamarádi, co tam byli přes týden a brali si kvůli tomu dovolenou, neviděli kvůli dešti skoro nic, jen zdi hotelu. My jsme vyjeli v pátek kolem šesté do městečka Tequisquiapan, abychom mohli už brzy ráno navštívit první biofarmu a stihli dojení ovcí :-D. Hlavně kvůli dvěma rozkošným dcerám Karen, což je přítelkyně našeho kamaráda. My jsem se těšili víc na následovnou ochutnávku sýrů…hlavně já, sýrožrout:-)

Tequisquiapan
Centrum Tequisquiapanu, které bylo to jediné, co jsme stihli za večer vidět, bylo krásné. Menší náměstíčko plné lidí, jak jinak než s altánem uprostřed s živou muzikou, a všude kolem prodejci různých artesanias (řemeslných výrobků). Vždycky mě ta atmosféra pohltí, je to úplně něco jiného než u nás. Lidé se zdržují v centru, kde si notují do rytmu s kapelou, vychutnávají si různé pochutiny, kupují dětem balónky a nechávají je dlouho do noci vzhůru, aby se pěkně unavily, a i rodiče mohli v sobotu ráno dlouho spát. Hahaha:-) Při krátké procházce jsem neodolala pohledu jedné babičky a koupila od ní dvě ručně vyrobené panenky. Ty budou asi pro naše dvě nejmenší členky rodiny… teda v současnosti nejmenší, protože až my přijedeme domů, tak už bude u Vánočního stromečku čekat další malý uzlíček:-)
Po procházce po náměstí jsme zašli na večeři do restaurace s výhledem na kostel, před kterým se odehrávala celá tato scenerie, ochutnali místní "vino de casa" (domácí víno) a šli docela brzy spát, abychom se ráno v klidu nasnídali a připravili na celodenní objíždění farem a vinic:-) Tequisquiapan je mimo jiné známý i svoji řemeslnou výrobou, hlavně košů, nábytku ze dřeva, proutí a ratanu, a pak všemožné vyšívané dečky, pletené svetry a již zmiňované hadrové panenky. Každý rok se tu také konají různé slavnosti týkající se vína a sýrů, například první týden v říjnu tu najdete takovou přehlídku v mezinárodním měřítku. Pro mexické návštěvníky rozpis všech událostí v roce 2012 ZDE.

Rancho San Josemaría
Hledání první farmy "Rancho San Josemaría" nám dalo docela zabrat. Není to totiž biofarma notoricky známá a hojně navštěvovaná, jako některé v okolí. Jde o malou ovčí farmu, na kterou se dostanete v podstatě částečnou jízdou v protisměru (ano, museli jsme vjet do zákazu!) u jedné z dálnice a pokračujete polní cestou neznámo kam, ale dojedete na kouzelné místo. Tato farma funguje čtyři a půl roku a jejím majitelem je bývalý ředitel banky z Mexico city. Neuvěřitelný příběh? Možná u nás, ale tady člověka někdy okolnosti donutí změnit místo působení, jako právě jeho, když celou rodinu přepadli. Začali od nuly. Přestěhovali se na ranč a koupili si ovce, kterých mají dnes cca kolem 250, z nichž asi jen 100 od ledna do listopadu dojí. V prosinci nechávají připustit svoje machos (berany) a v červnu/červenci jim ovce pěkně rodí jehňátka. Berany vždy prodají a ovce si nechávají, aby mohli svoji farmu ještě trošku rozšiřovat. A teď to nejdůležitější. Mléko, které nadojí zpracovávají výlučně do sýrů, které vyrábí ručně. Každý kousek poté jednotlivě opečovávají a hlídají dobu zrání podle druhu, jak sami píšou na svých stránkách ZDE.
Za svoji krátkou dobu působnosti stihli vyhrát dvě ocenění, a to stříbrnou a bronzovou medaili v The World Cheese Awards 2011 v Anglii za svůj Queso cremoso a Queso semiduro natural. Tady jde jasně vidět, že když něco děláte s láskou, tak je všechno možné:-) Ptala jsem se jich, kde se učili dělat sýr a prý zpočátku na internetu, pak cestovali po farmách v Argentině a ve Spojených státech, ale že nejvíce se naučili v podstatě sami tak, jak šel čas a různými pokusy. A musím říct, že queso cremoso nás uchvátil tak, že jsme si koupili rovnou 4 balení. Přirovnala bych ho chutí trošku k balkánskému sýru a konzistencí víc k pomazánkovému máslu, a když k tomu připočtu benefity ovčího mléka, které má oproti kravskému více vápníku, vitamínů, železa a nízkou hodnotu laktózy, tak se nad jeho konzumací přímo rozplývám :-) Také díky své kvalitě si sýry této farmy vysloužily certifikát "bez lepku" a prodávají je v "holandských" obchodech v Mexico city a vyváží dokonce i do Evropy, kde je můžete najít například v Belgii (snad si to dobře pamatuji.:-) Po prohlídce a příjemném výkladu majitele jsme se usadili na lavičkách ve stínu pod stromem a vychutnali si kousek od každého druhu sýra, zapili to vlastním vínem, a kdybychom nechtěli stihnout ještě dvě vinice, tak se nám odtud ani nechtělo, jak tam bylo příjemně. Prý se budou ale koncem roku stěhovat do většího, tak už teď se těším na další návštěvu v novém:-)

La Redonda
Naše kroky poté mířily do jedné z nejznámějších vinic "La Redonda", která si může v této oblasti dovolit pěstovat Malbec, Cabernet Savignon, Savignon blanc, Merlot a ještě další méně známé druhy vína. Svítilo sluníčko, všechno bylo krásně zelené, obloha modrá a do naší prohlídky vinice v "kočáru" s výkladem a ochutnávkou zbývala necelá hodina. Tak jsme si udělali předochutnávku vlastní a v příjemném stínu začali Savignonem Blanc - semi seco. Mám víno ráda, ale musím říct, že to mexické mezi mé oblíbené nepatří. U nás by se jejich polosuché nazývalo skoro až extra sladké:-D ale tak je to s Mexičanama pořád, všechno víc než sladké (i výrobky, na kterých je napsáno "sin azucar" jsou doslazené a v tabulce nutričních hodnot neklesne množství cukru pod 8 gramů - tady by jim Evropská komise dala za uši:-D). No ale zpět k vínu, viničku jsme si pěkně projeli, dozvěděli jsme se, že je dobré ji mít prosázenou stromy fíkovníků, protože ty na sebe přitahují škodlivý hmyz, a dalšími stromy, které zmírňují vítr a zabraňují tak poškození rostlin. Říkal nám toho hodně, ale všechno si nepamatuji, kochala jsem se okolím a užívala si teplého vzduchu. Dali nám ochutnat opět Savignon blanc a jedno z jejich růžových vín a půlhodinová projížďka byla u konce.
Samotná vinice se nachází přímo v srdci státu Querétaro, který se vyznačuje suchou půdou s vysokou filtrací vody a velmi zvláštní geologickou stavbou půdy v nadmořské výšce do 1950 m, která, jak sami popisují na svých webových stránkách, příznivě ovlivňuje růst kmenů a dává tak základ výjimečně kvalitnímu vínu. Ano, kvalitní jistě jsou, ale můj favorit je Argentina. Možná mi kazí požitek jistá pachuť, která může být způsobená i výkyvem teplot, které mohou ovlivňovat zrání vína. Nejsem odborník, to ani náhodou, ale když víno zraje přes den v 25 °C a v noci se dostává teplota téměř na nulu, asi to vliv mít bude:-) A kvůli takovému počasí se tu kříží nejen dovážené evropské druhy vína s místními, ale také ovce nebo krávy, aby takové výkyvy teplot ustály, a dávají tak vznikat novým odrůdám a druhům.

Freixenet
Ten den jsme měli po cestě už jen sklep vinařství Freixenet, které je tu proslavené hlavně svým šumivým vínem. Prohlídky mají po rozlehlém sklepení zadarmo i s výkladem po hodině pro kapacitu 70 lidí. Návštěvnost tohoto vinařství je ale obrovská a tak se někdy stane, že se kapacita přeplní, oni však jako vstřícní prodejci udělají dvě prohlídky po sobě a nenechají své zákazníky čekat. Z výkladu jsme neměli nic, protože při takovém množství lidí není vzadu moc slyšet, takže jsme se jen kochali obrovskými sklady vína (a fotili a fotili) a přes natřískanou místní prodejnu jsme raději jen rychle prošli. Takže ani ochutnávka nebyla. Holt, tady je jasně vidět, že je někdy lepší jet na méně známé místo, pokud nechcete stát dvě hodiny ve frontě. Freixenet nedělá ale jen prohlídky zadarmo. Pokud má někdo zájem, nabízí možnost "dne stráveného se sommelierem", který vysvětlí vše o víně včetně degustace, po které obdržíte diplom.
Co se týče historie značky, vznikla ze spojení dvou vinařských rodin v Sant Sadurni d'Anoia v Barceloně a její název dal vínu syn Don Pedro Ferrer podle rodinného domu Freixeneda. Jeho vizí bylo mít obchodní zastoupení v Londýně a New Jersey a toto poslání exportovat mu otevřelo úspěšnou kariéru. V osmdesátých letech rozšířil Freixenet svá centra, kde se vyráběla šumivá vína tradiční metodou, do Katalánska, Champagne, Californie a právě i do Querétara v Mexiku, a jejich stolní víno se stalo nejlepším ve vinařské oblasti Španělska (La Rioja, Ribera del Duero, Penedes, atd.), Austrálie, Francie, Argentině a Uruguay. Španělská značka "Carta Nevada" je dnes absolutní jedničkou ve Španělsku a Německu, zatímco "Black Lace" na americkém trhu. K dostání je například i barokní Brut, Brut Nature a Reserva Real. (jak prezentují na svých stránkách.

Bernal
A nám už nezbývalo ten den nic jiného než procházka po městečku Bernal a odjezd do hotelu někde na samotě. Bernal se řadí k dalším Pueblos Mágicos a může za to hlavně přírodní útvar La Peña de Bernal, který se se svými 350 m vyvyšuje nad místním obyvatelstvem jako třetí nejvyšší monolit na světě. Městečko je malinké, zato o to víc kouzelné. Jako všude krásné uličky, prodejci, struktura domů, všechno na Vás tak dýchá, až na mě skoro dolehl jakýsi sentiment:-D A asi nejen na mě, protože jsme se nakonec všichni rozhodli už nikam nejet, posedět, povečeřet a ráno vylézt za výhledem do okolí právě na tuto obrovskou skálu. Ubytování pro tak početnou skupinu jsme nikde nesehnali, tak jsme se museli rozdělit. My jsme s Mírou zůstali přímo u náměstí v jedné tradiční Posadě. Co Vám budu povídat, jako u babičky, jen s tím rozdílem, že jsme neměli péřovou peřinu, ale tradiční mexickou vlněnou deku. A tak jsem se při tom počítání oveček tak zamyslela, kde by asi tohle městečko bylo, kdyby neexistoval program Pueblos Mágicos. Nikdo, kromě bližšího okolí by nevěděl o tom přírodním útvaru, městečko by nebylo bez podpory udržováno, jistě by pomalu chátralo a lidé by neměli práci. A tak buďme rádi za ty lidi, že tento program existuje, a buďme rádi za nás, že nám někdo ukazuje i místa, která nejsou tak atraktivní pro běžné dovolenkáře, ale o to víc Vás osloví. A díky těmto místům, kde na Vás chudoba kouká ze všech stran, máte radost i z maličkostí, všímáte si daleko víc toho, co Vám naděluje sama příroda a co víc, vážíte si vůbec toho, že si můžete dovolit tohle všechno vidět. Konec filozofování:-)

Rancho Hondananda
Ráno jsme vstali v sedm a spolu s Palem vyrazili vstříc vrcholu, doufajíc, že ta mlha nahoře opadne dřív, než tam dojdem, respektive, při prvních krocích bych za sebe spíš tvrdila, doplazíme. Myslela jsem si, že jsem trénovaná, ale v této nadmořské výšce mi vždycky trvá, než se rozdýchám. Takže jsem prvních 15 minut funěla, než jsem začala trošku šlapat:) Až nahoru se člověk bez lana nedostane, takže jsme vyšli jen tam, kam to dovolovala "stezka", no a jak to tak bývá, mlha opadla, až když jsme šli dolů. Každopádně to byl super ranní trénink, po kterém následovala rychlosprcha a rally na nedalekou biofarmu Hondananda, kde jsme chtěli být včas na první prohlídku, abychom stihli tu navazující. Přijeli jsme pozdě… ale naštěstí tam nebyl nikdo, kvůli komu by začali, takže jsme si koupili jejich skvělé jogurty "Flor de AlfaAlfa" (v překladu vojtěška, protože hlavně tou tu krávy krmí), což je značka všech jejich výrobků, a s touto snídaní v ruce vyrazili na vleku traktoru směr nádherným lukám:-) Tato biofarma je echt BIO. Veškerý odpad, hnůj atd. totiž odvádí do speciálních komor, kde se vytváří plyny a díky vznikajícím chemických procesům získávají dostatečné množství elektrické a tepelné energié pro celý závod. Vše je tu přísně kontrolované, krmení, dojení, plození, rození, a to pomocí čipů, které mají krávy připevněné na uchu. Tento čip umí načíst i dojící zařízení a veškeré informace pak ukládá do počítače, kde má veterinář přehled o každé konkrétní krávě a jejím zdravotním stavu, množství nadojeného mléka, průměrech atd. Na této farmě se řídí přísnými "zdravotními" předpisy. Narozené tele okamžitě odstaví od matky, které zkontrolují odebrané kolostrum předtím, než jím začnou novorozeně krmit. V případě, že je závadné, např. když obsahuje krev, tak ho teleti nepodávají. Každé mládě je vychováváno z počátku ve svém kotci, kde ho kojí separátně do věku tří měsíců, aby se zabránilo případné nákaze od nemocného jedince (my jsme si například mohli pohladit pouze jedno vybrané, abychom náhodou nepřenesli nějakou nemoc na jiné). Po dosažení určitého věku se dávají do "školky" a do "školy", kde již žijí ve stádu s vrstevnicemi. Fuuuu, tolik textu o krávách:-D a to není všechno … tento druh krav Jersey dává až 18 litrů mléka za den. Pro celou farmu to znamená 14000 litrů mléka denně, které zpracovávají, dá se říct, výlučně do mléčných výrobků. Mléko z farmy totiž nemá tak dlouhou trvanlivost, kvůli zachování kvality BIO, a proto je distribuováno jen do blízkého okolí. Po krátké ochutnávce sýrů jsme utratili další peníze za skvělou tvarohovou pomazánku, máslo, uzený sýr a konečně i tvaroh, který chutná jako tvaroh!:) Jejich ovocné jogurty jsou skvělé a budete se divit, i s příchutí obsahují méně cukru a tuku než jediný nesladký bílý jogurt, který jsem zatím našla v normálním obchodě. A ta konzistence! Luxus. Na tento ranč se můžete kouknout ZDE. Jinak musím říct, že jsem se i zasmála a to při návštěvě dojnice. Musela jsem Vám natočit krátké video toho, jak i tady v Mexiku používají nám velmi dobře známou Pláničkovu metodu. Škoda že ty krávy a Škopková chyběly :-D


Colón a Rancho Santa Marína
S velice příjemnými lidmi jsme se rozloučili a popojeli kousek dál do městečka Colón, kde jsme si na místním trhu dali k obědu typický "zabíjačkový" tacos a domácí zmrzlinu od pojizdného zmrzlináře (jo, není nad přírodní vanilkovou příchuť:-) a už jsme si to šinuli do posledního ovčího ranče mezi místní planiny. To Vám byla cesta, dvakrát jsme přejížděli potok a jednou jsme museli objet vesnici, kterou prostě uzavřeli, protože tam byly nějaké slavnosti. No ale nakonec jsme dojeli k ranči, kde už nás vítali ve dveřích hned 4 psi. Berňák Berny nám vlezl skoro až do auta:) Tato farma Santa Marína není velká, ale poskytuje ovcím veškerý komfort na rozlehlých loukách s různým druhem krmiva. Kromě výroby sýrů, na kterou se tu zaměřují, tu vyrábí také vlněné vlákno, které barví přírodními barvivy. Snad poprvé v životě jsem viděla červce nopálového, který produkuje sytě červené barvivo nazývané karmín. A právě čistě přírodními barvivy tu dotváří ručně vyrobené pletené výrobky. Věděli jste, že když máte ovce, je dobré mít i krávu a koně? Hlavně ty koně. Na rozdíl od předchozích dvou druhů mají jen jeden žaludek, a když je pouštíte na pastviny, vyčistí je od všech bakterií, které zanechají ti dva čtyřžaludeční býložravci. Tím pádem dochází k přirozenému hnojení, čištění střev, podpoře imunity a rchlejší obnově pastvin, na kterých se dobytek střídá v pravidelných cyklech. I z tohoto důvodu je tento ranč tak rozsáhlý, přestože není kapacitně až tak velký.

K ochutnávce sýrů jsme kromě výkladu dostali i láhev červeného vína (respektive to bylo v ceně degustace), abychom prý mohli neutralizovat chuť mezi jednotlivými výraznými druhy, a také čerstvý domácí chléb z mouky z nedalekého mlýna. Jak jinak než BIO:-) Musím říct, že ovčí sýr mi učaroval. Do dnešní doby jsem nenašla v obchodech jiný sýr než goudu, Brie nebo předraženou Nivu. Žádný hermelín za přijatelnou cenu (který bychom mohli třeba i nakládat), žádné jiné výraznější chutě. Tady ten ranč nabídl hned několik druhů sýrů s plísní a všechny bych je nejradši vykoupila. Cenově by to na nakládání nebylo, ale na ujídání by se to dalo, jen kdyby mi tak mohly vydržet v lednici třeba půl roku (a my měli větší lednici:-D). Nakonec jsem si vybrala jen sýr typu camembert a Míra si přišel taky na své, když se jeden sýr konečně podobal brynze. Ten nám zatím v poklidu leží v ledničce, ale myslím, že tento víkend přijde konečně čas na halušky, protože už příští pátek odjíždíme na zmiňovanou Kostariku a nedej Bože, aby se nám zkazil!

Měli jsme v plánu ještě kozí farmu, ale vydatné deště ji trošku zaplavily, takže byla veřejnosti uzavřená, tak snad příště. Doufám, že jsem Vás alespoň lehce namotivovala vydat se třeba s dětmi na podobnou biofarmu někde u nás (teda pokud nejste přímo v Mexiku:-). Já jsem sice jsem jako malá chodila k sousedce Lídě pro mléko, nechala si olizovat ruce drsným jazykem telat, ale některé děti to v životě neviděly a je to docela sranda. Navíc je to mňamka ochutnat všechno rovnou u zrdoje, kde se k tomu můžete dozvědět, jak se tyhle produkty vyrábí ve vysoké kvalitě, a ještě u toho pěkně posedíte v přátelské atmosféře. (Jinak sousedko, s těmi sýry by to taky nebyl blbej nápad, co myslíš?:))
Tak já se s Vámi opět loučím, dobrou chuť, pokud jste u toho něco s chutí zakousli, já se jdu pustit do buchty s BIO tvarohem, kterou jsem právě dopekla:-)

více obrázků z tohoto výletu najdete ZDE:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 8:53 | Reagovat

Díky za existenci tohoto blogu, díky moc. Chystám se totiž na letošní dovolenou do Mexika :)

2 johhanis johhanis | 14. srpna 2012 v 8:44 | Reagovat

[1]: Kdybys potřebovala nějakou radu, ráda pomůžu;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama