Jak jsme slavili mé 27. narozeniny a zahájili filmový festival

14. srpna 2012 v 21:26 | johhanis |  Život v Mexiku
No jo no, už nejsem nejmladší. A občas na to zapomínám, zvlášť když se sejde víc dobrých lidí a párty se rozjede. A pak to rozdýcháváte dva dny. Jenže, tahle party netrvala jeden den, ani dva dny... a ja to rozdýchávám ještě dneska:)
Nechtěla jsem ani nic slavit, jako dárek jsem považovala výlet na Kostariku a po předchozím víkendu v Acapulcu, o kterém jsem ani nepsala, protože to bylo čisté leháro a užíváro a pura comida y bebida, ani nebyla moc chuť někam jít. Na druhou stranu jsme se s hodně lidmi už dlouho neviděli, a tak byl důvod udělat malé setkání. Ve čtvrtek jsem napsala namátkově pár lidem, co mají za plán, že mám narozeniny, a že bychom mohli posedět. Když jsme přišli do restaurace, stůl byl narozeninově naaranžován pro oslavenkyni Hannu. No co, hlavně, že se to čte podobně :-D
Ani nevím, jak se to stalo, ale museli jsme kolem jedenácté večer začít přidávat židle. Bylo nás asi 15, což bylo na rychloakci víc, než jsem čekala. V Mexiku není zvykem nosit dárky. Většinou, když se chystá party, jde se buď někam posedět a každý si platí své, a nebo připraví oslavenec nějaké drobné občerstvení doma a hosté nosí to, co budou pít a jíst sami, a tak se to tak všechno promíchá a všichni se baví a většinou je to i tak, že si každý může přivést ještě kamaráda, takže je z toho pak akce všelijaká jen ne moc narozeninová :-) V Mexiku obecně platí, že nezáleží na tom, co se slaví, hlavně, že je důvod.
My jsme se sešli v restauraci, dali si pořádný kus masa, a jak se tu vyplatí, tak místo panáků rovnou celou láhev nějakého toho aperitivu. V klidu si tak popíjím dobré víno, když tu přišli bubnující číšníci se zapáleným dortem, ehm, svíčkami na dortu, naštěstí jen s dvěma, jinak by hořel skoro celý:-D Tohle bylo samozřejmě dílo Míry, který neotálel a stihl ze dne na den zařídit narozeninový dort (sachr - protože ten má rád:-D). A jak to opět chodí v Mexiku, když se sfouknou svíčky, okusíte dort a v tu chvíli Vám do něj někdo zaboří hlavu, na což jsem samozřejmě zapomněla. Díky čokoládové polevě to ale nebylo tak drastické, takže jsem utřela čokoládu z obličeje a pokračovalo se dál. Po zákusku přišel aperitiv číslo dvě, a to rovnou z lahve každému hostovi přímo do úst, a přemístili jsme se na nedalekou diskotéku. To, že mám narozeniny, jsem od té doby řekla už asi jen jednou, raději jsem sundala i nasazenou narozeninovou korunu z papíru, protože když máte narozeniny, je asi nutnost všech si s Vámi připít, a to by byl můj konec. Ve čtyři jsme to zabalili a jeli domů, Abychom mohli ráno v půl desáté vstát. Míra měl totiž plán, který vznikl dřív, než páteční "setkání"... Au
Tak jsme se svezli do čtvrti Condesa v Mexico city s kamarádem Lucou, který tam jezdí do nové práce, a zamířili jsme rovnou k bytu Sophie (tu známe z jedné akce ve Valle de Bravo, která taky moc nestála za zmínku, protože to byla soukromá třídenní electromusic party:-D - no jo no, v tomhle článku alespoň vidíte, že všechnu tu historii taky prokládáme pořádnou zábavou:-D). Jen tak mimochodem Condesa je v Mexico city čtvrtí, kde najdete čistě bary, diskotéky, obchody se značkovým oblečením, kosmetikou atd... Takže žít tady, to by nás asi zabilo:) Měli jsme čas a chtěli jsme se s Mírou kouknout do nějakého obchodu po džínách a nějakém funkčním oblečení na Kostariku. No, a skončili jsme s taškami obsahujícími nové lodičky, plavky, asi 3 blůzky, šatek a 4 sety spodního prádla (no nekup to, když ti to sedí - btw. značku women`s secret mohu jen doporučit)... takže dárek k narozeninám byl na světě:-D
Večer jsme měli zamířeno do známého klubu Rioma, ale ještě předtím jsme zašli na drink do Hookah - něco takového (a ještě spousta dalších, mi v ČR chyběla)... skoro v každém klubu, ať jdete do jakéhokoliv typu, hraje DJ. Ale ne 80. Léta, proboha!!! Skvělou electronickou hudbu!!! Můžete tancovat jak je libo. A v Hookad si do toho můžete objednat navíc dýmku s ovocným tabákem "al gusto", a k drinku i nějaké to občerstvení. No tady jsem byla fakt nadšená:) Pak jsme se přemístili do Riomy. Měla to být white party, ale dress code jsme tu dodržovali asi jen my :-D Každopádně, když řeknete kdekoliv u baru, co mají pod pultem pro "cumpleañery"(oslavenkyně) vždycky se něco najde, takže to tu začalo zapáleným panákem, který se pije brčkem, něco na styl "B52". A když už se to prokeclo, tak se přidali i někteří neznámí a pařilo se až do šesti. Čemu bych nikdy nevěřila bylo, že tam potkám Mexičana, co na mě začne mluvit česky... a ještě k tomu pěkně slangem... "já mám v česku taky jednu buchtu, no..." :-D největší zážitek:)

Vzbudili jsme se o půl druhé a v plánu bylo jít se trošku zchladit na Pool party v Catwalk. Už jen tak decentně vystřízlivět, abychom mohli jet večer domů, protože v pondělí musel Míra do práce. Tak jsme se naobědvali, abychom to střízlivění urychlili a vyrazili jsme. Další klub co mi v Budějicích chyběl. Lounge s bazénem se zatahovací střechou!:-D Pool party začala poklidně, jenže jak je Míra extrovertní člověk a se všema se rád baví, tak se tam kolem našeho stolu shromáždilo zase milión lidí a ani nevíme jak, byly dvě hodiny (ráno:-). A kolik se toho vypilo radši ani říkat nebudu. Takže jsme ulehli opět u Sophie na gauči a v šest hodin ráno se těžko probouzeli, abychom jeli autobusem domů.
Míra došel do práce v devět, ale už v půl čtvrté byl doma, protože se to prostě nedalo:-D Já osobně musím říct, že jsem všechno inteligentně prokládala vodou, takže jsem na tom nebyla tak hrozně jako on. Každopádně jsem se z obráceného režimu dostávala tak týden, kdy jsem v noci nemohla spát a přes den jsem byla ko.

Týden utekl jako voda a v sobotu nám tu v Toluce začal PRVNÍ mezinárodní filmový festival. A to by bylo, aby Mírovi někdo nenacpal VIP vstupenky a my neměli tu čest být u této historické události. Musím říct, že to všechno vypadlo hodně skromně, herci vystupovali na podiu a mluvili pěkně od srdce, žádné strojené proslovy. Říkala jsem si, kde to bude asi za 10 let, a jsem ráda, že jsem mohla vidět tyto počátky. Po zahajovacím filmu jsme se přemístili na fiestu, kde jsme byli přijati jako čestní hosté, hahaha, ale to bylo naštěstí už trošku poklidnější, povídací, seznamovací. A já jsem si zase krásně procvičila španělštinu:)

Hlavně už nikdy více třídenní narozeninové akce :-D Víc fotek tentokrát neveřejňuji :-D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 6. října 2012 v 12:42 | Reagovat

Tohle tempo by mě nejspíš zabilo určitě, a to mi je teprve 20 =D Na druhou stranu si člověk musí umět užívat, aby měl na co vzpomínat, že=)

2 johhanis johhanis | Web | 6. října 2012 v 16:55 | Reagovat

Taky mě to skoro zabilo:))ale jak říkáš, vzpomínky ti nikdo neukradne :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama