26. října 2012 v 18:01 | johhanis
|
Spoustu lidí nezajímá historie, původ místa, obyvatel, tvary dávné architektury, ani náboženské rituály. Já jsem dějepis nesnášela, ale procházet ta místa je o něčem jiném, vidíte giganty, u kterých si jen těžko představovat jak vznikly, vidíte rytiny, které musely zabrat dny až roky, než dospěly do finální podoby, máte čas studovat detaily, ale číst to zprostředkovaně… možná nuda. Myslím, že chcete vědět taky trošku něco normálního, lidského, jaké máme problémy, abychom nevypadali jako záviděníhodná "rodinka", která žije dokonalý život. Ne, tak to nefunguje:-) Bez občasného nasrání, nemůžou být příjemné chvilky a vůbec byste si jich pak ani nevážili. Takže vkládám opět něco ze života, a to tentokrát, jak to tu funguje se zábavou. Enjoy!
Být v Mexiku jako žena běloška, která se chce i pobavit má svá omezení a rizika:
a) Jsi jiná, jsi vidět, a tak jsi závislá na svém muži a všechna spontánní zábava, na kterou jsi byla zvyklá v ČR, mizí. Pokud nejsi vyloženě dobrodružný typ, který se rád toulá sám po ulicích a barech Mexika a je mu jedno, jestli ho někdo unese, znásilní, přepadne, nebo ne (ne nezveličuji to, nedávno tu vyvěšovali další plakáty o zmizení dvou slečen) - to já nejsem a riskovat tohle mě nebaví. Upozorňuji, že tohle jsem před příjezdem věděla. A i přesto že jsem velice komunikativní typ, který se rád seznamuje, snažím se být vždy na očích toho, ke komu patřím.
b) Váš muž je omezen tím, že Vás musí mít pořád za prdelí, což ho může někdy i srát (a to víc se zvyšujícím se počtem žen v baru - well, zvyšovat si jistým způsobem sebevědomí má určitě rád každej chlap, aniž by musel nutně udělat něco špatného - ostatně i jako ženské)…jenže ->
c) Sleduješ, jak obletuje všechny stoly v baru, přičemž ty jsi odkázaná na okruh lidí, které znáš delší dobu, protože bavit se s cizími lidmi je riskantní !!! Takže se musíš naučit bavit se trošku omezeně (neříkám, že to vždycky dělám, ale když se malinko utrhnu, sklidím sprchu) Proč?
d) Protože vyjít za zábavou v Mexiku jako "běloška", je něco jako jít v ČR nahá na diskotéku, a bavit se s cizím Mexičanem "jen tak" pro něj (bohužel) znamená dávat najevo zájem , lepší se na ně snad ani neusmát->
e) Mexičanům je jedno jestli máš přítele nebo ne, prostě když chtějí, přijdou a začnou se s tebou bavit, nejlíp kdyby z tebe vytáhli telefon a jméno na Facebooku (a "neříkej že nemáš facebook, todo el mundo tiene facebook"), a to klidně před zraky tvého přítele. Takže je lepší se s nikým nebavit, pokud to není ověřený známý, protože nikdy nevíš co je to zač, co z tebe chce všechno vytáhnout, a hlavně nebude to znervózňovat tvého přítele.
f) Ano, musíš přijmout fakt, že on může, ty ne - samozřejmě pro tvoji bezpečnost.
g) Když se pohádáte, musíš být splachovací - viz bod a)
No prostě občas to není úplně ideální, ale naštěstí máme kamarády, co se o moji zábavu postarají. Popravdě, docela mi vyhovuje procvičovat si španělštinu, a taky jsem víc typ povídací než skákající na parketu. Možná to všechno vypadá trošku přiškrceně, ale pravdou je, že jsem tu fakt jak pěst na oko. I ve dne na mě pískají, pokřikují, procházejíc mi sdělují superlativy a ti víc odvážní mě i oslovují a zvou na kávu. Radši říkám, že jsem vdaná a víc se s nimi nebavím - ono tu ani není popravdě moc o co stát. Tak si to zkuste představit i jako chlap - běloch, co tu má ženu -bělošku - prostě je za tohle začínáte nesnášet. Z čehož vyplývá, že se tu ani jeden nemůžeme bavit, tak jak jsme byli zvyklí v ČR a občas to vygraduje, že lásko?:-) Jedno plus to má, a to to, že se naučíte věci řešit systémem "al iz well, al iz well" a druhej den je zas všechno OK.
Minule mě jeden Mexičan ale pobavil - když se ptal na facebook snažil se mi namluvit, že je to tu v Mexiku povinnost mít profil, že to je jako mít občanku. Tak jsem se musela upřímně ze srdce zasmát - možná tohle ale na Mexičanky funguje :-D
A abych je jenom neschazovala - i mezi těmi méně vzdělanými se najdou tací, kteří se nechovají jako burani a s kterými si máte co říct - a z těch se stávají naši přátelé.
Fíha, tak tam bych asi vážně bydlet nemohla, asi bych se dost bála..