Mexico city - část III. - Coyoacán a život Fridy Kahlo

6. října 2012 v 17:26 | johhanis |  Život v Mexiku
Poslední dobou se hodně spekulovalo o našem možném přesunu na začátku roku do Evropy. Už i jen myšlenka na to, že bychom měli za necelé tři měsíce stihnout vidět všechno, co bychom ještě chtěli vidět, nám zaplnila program na všechny víkendy, a tak jsme hned v sobotu sedli na autobus opět do DF, abychom navštívili jeden dům v Coyoacánu, který by si tu žádný návštěvník neměl nechat ujít. Někteří možná už tuší, že mluvím o "Modrém domě", kde kdysi žili Frida Kahlo a Diego Rivera.
Coyoacán (neboli město kojotů) je jednou z 16 částí, na které je rozděleno Mexico city. Leží v jižní části města a do roku 1950 (cca) bylo samostatným městem. Je známý hlavně pro zachovalou koloniální výstavbu a také jako časté působiště mexických výtvarníků, umělců a žurnalistů. V této části si určitě přijdou na své všichni milovníci tradiční mexické kultury všech rozměrů, která dá zapomenout na to, že se nacházíte v největším městě na světě plného ruchu a smogu. :-)
Ještě před vlastní návštěvou muzea, které se stalo z Modrého domu v roce 1958, když ho Diego Rivera daroval po smrti Fridy státu, jsme se zatavili v parku Viveros de Coyoacán. Tady už úplně zapomenete, že jste ve městě. Park osázený desítkami druhů stromů zaplňují každý den sportovně založení jedinci, skupiny trénující bojová umění, odpočívající páry nebo rodiny s dětmi, které přišly na procházku. Velká rozloha parku je jasným důvodem proč provozovat sportovní aktivity právě tady, máte prostor i soukromí, ty ostatní sem může lákat ale ještě něco jiného - veverky. Je jich tu tolik, kolik jsem jich neviděla snad za celý život. I přes zákaz krmení nosí všichni v rukou neloupané buráky a veverky se bez ostychu přibližují, aby si na té lahůdce smlsly. Když všichni porušovali zákaz krmení, rozhodla jsem se i já porušit zákaz focení, takže jsem nějakou tu veverku ulovila:-)
Ulice v jedné části Coyoacánu jsou pojmenované po hlavních městech světa, a právě na Londres (Londýn) se nachází zmiňované muzeum, dům, kde se narodila i zemřela, malířka-samouk, Frida Kahlo, umělkyně s těžkým osudem, umělkyně, jež byla doceněna až po své smrti. Muzeum je otevřeno každý den kromě pondělí a vstupné je 75 pesos na osobu, studenti 35 pesos a za to, že si tam můžete fotit 60 pesos. Komplex je velmi rozsáhlý a můžete v něm najít jak část jejích děl, tak i díla Diega Rivery. Můžete nahlédnout do všech místností, které obývali a nechat se pohltit barvami, kterými tento dům září.

Frida Kahlo se narodila v roce 1907 maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu. Původně neplánovala stát se malířkou, r. 1922 začala chodit do přípravné školy na medicínu v jednom z nejprestižnějších institutů, který jako z prvních umožnil studium i ženám, ale autobusová nehoda, při které utrpěla vážné zlomeniny po celém těle, ji upoutala v 18 letech na lůžko. Rok se zotavovala z desítek prodělaných operací v posteli, a také z ochodu své první lásky do Evropy. Osaměla, a tak začala také vytvářet svoje první olejomalby. Jednalo se většinou o autoportréty a zátiší plné tradičních barev, v kterých odrážela svoji lásku k mexické kultuře. Já jsem kdysi psala básně, v kterých jsem si vylévala vztek, smutek a bolest, proto, když koukám na její obrazy, vidím to, co chtěla dostat pryč, aby mohla nasbírat sílu, a že ji potřebovala! Po operaci se dokázala vzchopit a i přes velké bolesti, které ji do konce života nepřestaly zužovat, začala opět chodit. Byla si také vědoma velkých výdajů své rodiny na operace, a tak začala malovat víc a víc, aby mohla obrazy prodávat. Byla velmi sebekritická, proto si nechala svoje díla nejprve posoudit tenkrát uznávaným umělcem Diegem Riverou. Stali se z nich přátelé, milenci, a i přes jeho veřejně známou povahu záletníka přistoupila Frida na sňatek s tímto již dvakrát rozvedeným mužem. I když ji Diego velmi miloval, nedokázal se vzdát ostatních žen, a ani se to nesnažil skrývat. Frida nejen že trpěla fyzickou bolestí, kterou často krotila láhví tequily, ale také bolestí psychickou, kterou promítala do svých děl a ukájela lebickými hrátkami často i s milenkami Diega. Kritici ji označovali za surrealistku, což odmítala. Tvrdila, že to, co kreslí, nejsou sny nebo představy, ale skutečnost, to co prožívá, svět, v kterém žije. O svých autoportrétech tvrdila, že je kreslí tak často, protože je často osamělá a jen ona je subjektem, který zná nejlépe (proto si můžete i všimnout zrcadla připevněného na "nebesích" její postele).

"V životě mě potkaly dvě vážné nehody… jedna, při které mě tramvaj srazila na zem a tou druhou byl Diego" Frida

I přes bouřlivé manželství, se odstěhovala s mužem na nějakou dobu do New Yorku, kam jel především on za svou kariérou. Ona stále žila jako umělkyně v jeho stínu a dokonce ji považovali za jeho žákyni, což paradoxně zvedlo status právě jemu. Frida nejen že prolínala do svých děl důležitost ženské role v tehdejším patriarchátu, ale také se veřejně představovala jako zástupkyně feministického hnutí, jež bojuje za stejná práva žen a mužů. Díky tomu se ji podařilo získat status samostatné umělkyně. První vlastní výstavu měla v roce 1938 v New Yorku, poté v Paříži a tolik vysněnou samostatnou výstavu v rodné zemi roku 1953, na kterou se nechala přivézt v posteli, protože ji lékař nedoporučoval vstávat. Vždy extraordinérní, vždy svá. Vůbec do podvědomí celé veřejnosti se však dostala až po své smrti.
Prodejem některých obrazů v New Yorku a získáním důležitých kontaktů se dokázala finančně a částečně i citově oprostit od Diega. Ještě jednou pak pracovně odcestovala do Paříže, ale její zdravotní problémy ji donutily navrátit se do rodného domu. Roku 1939 se s Diegem rozvedli, aby se rok poté mohli znovu vzít. Tenkrát Diego ukončil svoji práci v San Francisku a vrátil se za nemocnou Fridou. Požádal ji znovu o ruku a ona bez váhání souhlasila za podmínek, že bude dál vydělávat svými obrazy, že bude platit půlku výdajů a že nebudou udržovat sexuální kontakt. Diego si uvědomil, jak moc mu chyběla, takže se vším souhlasil a zůstal s ní až do její smrti roku 1954. Frida, si nepřála aby bylo její tělo pohřbeno do země, jak sama řekla: "Spalte ho… Nechci být pochovaná. Strávila jsem příliš mnoho času vleže… jen ho spalte!". Její pohřeb zanechal stopu ve všech zúčastněných, protože jako i její celý život, tak i poslední rozloučení bylo velice "osobité". Výbušnina ve spalovací peci způsobila narovnání jejího těla a vlasy jí hořely a zářily jako svatozář.
Život Fridy byl velmi bolestný ale zároveň obdivuhodný. Byla to žena, která přes všechno utrpění dokázala milovat, bojovat a tvořit, žena která je nyní nejen vzorem některým umělců, ale i ostatním ženám.
Její podrobnější biografii můžete nalézt zde:
A kdo nerad čte, ten se může podívat na filmové zpracování se Salmou Hayek z roku 2002, jehož ukázku přikládám (popis si můžete přečíst například ZDE).

Po návštěvě okouzlujícího domu Fridy jsme se naobědvali na krásném náměstíčku "Plaza Hidalgo" a i přestože jsme původně plánovali stihnout ještě jednu část Mexika, nikam jsme nespěchali a nechali si něco na další den;-)
Coyoacán skrývá ještě mnoho dalších muzeí a zajímavých míst. My už se sem asi nevrátíme ale jistě by stálo za to shlédnou i muzeum Anahuacalli (dům a muzeum Diega Rivery) a nebo muzeum Lva Trockiho, který žil jeden čas v domě Diega a Fridy a dokonce se stal na chvíli i jejím milencem.
Více fotografií k tomuto článku naleznete ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 psych-pejsku psych-pejsku | E-mail | Web | 11. října 2012 v 18:12 | Reagovat

Nádherný web ! :) Koukám sem často, máte moc hezké články i fotky ! :) A děkuji za hlas :-)

2 johhanis johhanis | Web | 11. října 2012 v 20:06 | Reagovat

Díky moc! vy taky:)

3 Kacenka tlacenka Kacenka tlacenka | 12. října 2012 v 18:22 | Reagovat

Hlavně pozor kde v Coyoacanu parkujete. My  jsme tam byli posledně na snídani a do hodiny a půl nám odtáhli auto :-D

4 johhanis johhanis | Web | 12. října 2012 v 19:35 | Reagovat

Tak to se nám stalo jednou přímo před barkem v Toluce asi po pěti minutách parkování. Křičeli jsme na ně z okna a oni akorát mávli rukou a odjeli. Dobrý na tom bylo, že jsme měli jet zrovna na letiště a auto bylo známých, takže jsme ho nemohli vyzvednout my :-D ani to nikam nezapsali a nechali si zaplatit pěkně do kapsy, jak to tu veřejní činitelé dělají běžně. No sranda to byla:)

5 Smithc195 Smithc195 | E-mail | Web | 8. května 2014 v 0:45 | Reagovat

cell phone lookup by name I was just searching for this ecceggbdcbekegce

6 Smithd140 Smithd140 | E-mail | Web | 10. května 2014 v 0:20 | Reagovat

I really like your writing style, excellent info, thank you for putting up  fdbfdacggfadfckk

7 Pharmk800 Pharmk800 | E-mail | Web | 10. května 2014 v 18:36 | Reagovat

Very nice site! <a href="http://oieypxa2.com/kyaokk/1.html">cheap goods</a>

8 Pharma23 Pharma23 | E-mail | Web | 10. května 2014 v 18:37 | Reagovat

Very nice site! cheap goods http://oieypxa2.com/kyaokk/4.html

9 Pharmc671 Pharmc671 | E-mail | Web | 10. května 2014 v 18:38 | Reagovat

Very nice site!

10 video video | E-mail | Web | 13. května 2014 v 3:38 | Reagovat

Hello!

11 Smithe282 Smithe282 | E-mail | Web | 30. června 2014 v 23:33 | Reagovat

Hi there. Merely desired to question an instant dilemma. bdgegddbeckkbgga

12 Smithg310 Smithg310 | E-mail | Web | 4. července 2014 v 11:42 | Reagovat

Nice read, I just passed this onto a friend who was doing some research on that. And he actually bought me lunch as I found it for him smile Thus let me rephrase that Thanks for lunch! fbdbbbddacagggad

13 cialis_online cialis_online | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 16:40 | Reagovat

Hey, thanks for the blog article.Really looking forward to read more. Much obliged.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama