Mexico city - část IV. - Bazilika Svaté Marie Guadalupské aneb proč sem chodí všichni poutníci

12. října 2012 v 15:26 | johhanis |  Život v Mexiku
Den po návštěvě Coyoacánu jsme se do DF vrátili. Tentokrát na místo, které patří k těm nejnavštěvovanějším poutním místům na světě - Basílica de Santa María de Gauadalupe. Byli bychom trošku blázni, kdybychom chtěli vidět všechno v jeden den. Ne že by se to nedalo naplánovat, ale museli byste mít asi vrtulník, protože ani metro kolikrát nejde zrychlit, a už vůbec si nejde říct, že na prohlídku nějakého místa stačí dvě hodiny. Většinou se totiž necháte pohltit atmosférou, počasím, místními dobrotami a tak nějak se vám přestane chtít za něčím se honit (což v davech Mexičanů ani nejde). Prostě shrnuto podtrženo, udělali jsme dobře, že jsme si tuto část nechali na samostatný den.

(Malá vsuvka - od té doby, co píšu blogy, teprve pořádně studuji. Kam se hrabe vysoká:-D hledám informace ve více zdrojích, čtu články, knihy, internet, koukám na filmy, ptám se lidí. Píšu o věcech, o které jsem se nikdy nezajímala, nezajímám, ale kolikrát na něco zajímavého přijdu. Musím říct, že takový blog je skvělé celoživotní vzdělávání, které všem doporučuji:-))

Křesťanství není zrovna moje parketa, proto, i když mám ráda záhady, jsem se dostala k té, co se stala na místě, kam jsme zavítali, až "dnes". V Mexiku je křesťanství nedílnou součástí každodenního života. Není autobus, taxi, auto, kde by nebyl alespoň náznak toho, že řidič je věřící, a právě obraz Panny Marie je tu nejčastějším symbolem, který jejich víru zhmotňuje. Proč právě ona?
Než byla dobyta Aztécká říše, znali na území Mexika pouze rituály, při kterých "darovali" božstvu velké množství lidských obětí a tím se chránili před zkázami. Teprve po roce 1519 začali Španělé šířit křesťanství, které však zapustilo pevné kořeny až o několik let později díky událostem, které se v Guadalupe začaly dít dne 9. 12. 1531.

Toho rána se totiž vydal prostý indián Juan Diego ze své vesnice Tulpetlác na mši na předměstí Mexica. Když se začalo rozednívat, uslyšel z vrcholu kopce Tupeyac nějaký hlas. Volal ho jménem, a tak vystoupal na vrchol, aby uviděl vznešenou paní v omračující záři. Ta se mu představila jako Svatá Marie, Panna, Matka Boží a žádala ho, aby zašel za biskupem, řekl, co viděl, a aby nechal na vrcholku postavit kostel, kde by mohla ukázat lidem svoji dobrotu, soucit a pomoc. Biskup historce bez důkazů ale nechtěl uvěřit, žádal důkazy. Zjevení přišlo ještě několikrát, prostý indián žádal, aby své přání vyřkla někomu, kdo by byl váženější a jeho svědectví by tím získalo na váze, ale to odmítla. Při posledním zjevení dne 12. 12. 1531 ho Marie poslala na vrchol kopce pro růže a řekla, ať je přinese biskupovi. I přesto, že v prosinci růže nekvetou, Juan na kopci mezi kaktusy opravdu našel několik květů, které zabalil do svého pláště z agáve a utíkal za biskupem. Když před biskupem růže vysypal, objevil se na plášti obraz Madony, tak jak ji spatřil na kopci. Biskup poklekl na kolena a žádal o odpuštění, že mu nevěřil a na místě zjevení, které pojmenovali Guadalupe na přání Panny Marie, nechal vystavět kostel. Od té doby se stala modlou nejen mexického národa, ale i jiných křesťanů, kteří sem jezdí z velké dálky a již od brány se plazí po kolenou k posvátnému plátnu vyvěšenému v bazilice, aby vyřkli své prosby a modlitby.

Příběh by to byl pro někoho možná těžko uvěřitelný, dokud vědci nezačali zkoumat původ plátna a strukturu malby. První zvláštností je, že plátno z vláken agáve má životnost maximálně 30 let a pak se rozpadne, což se nestalo. Dokonce namalovali repliku na takové plátno a to za několik let vybledlo a začalo trouchnivět. Další záhadou je samotná malba - nenese žádné stopy barvy, což dokonce zkoumal fyzik nesoucí Nobelovu cenu za fyziku - Richard Khun nebo i NASA pomocí infračerveného záření. Obraz byl označen za Acheropita, neboli dílo, které nebylo vytvořeno lidskou rukou. Přes tato všechna zkoumání přišel největší objev až v roce 1951, když fotograf José Carlos Salinas Chávez tvrdil, že v Mariiných zorničkách je vidět obraz Juana Diega. Toto bylo o několik let později zkoumáno a 2500x zvětšená zornička opravdu odhalila prvky scény, kdy Diego rozbaluje plášť před biskupem.

Pana Marie Guadalupská byla oficiálně prohlášena za patronku Mexika v roce 1737 poté, co "zažehnala" epidemii tyfu v Mexico city a 12. července 2002 kanonizoval Juana Diega Jan Pavel II. se slovy:

"Guadalupská událost znamenala počátek evangelizace s vitalitou, jež překročila veškerá očekávání. Kristovo poselství, skrze jeho Matku, vzalo hlavní prvky domorodé kultury, očistilo je a dalo jim definitivně spásný význam. Guadalupe a Juan Diego nesou hluboký eklesiální a misijní význam a jsou vzorem dokonale inkulturované evangelizace"
Důkazem jeho vět jsou deseti až sta tisíce lidí proudící denně na toto místo. Další informace o tomto jevu můžete najít například v článku zde.

Když jsme dorazili do Guadalupe, překvapila nás moderní konstrukce novodobé baziliky. Popravdě bych si pro toto místo představovala něco, co by méně připomínalo cirkusový stan, ale jistě tato konstrukce plní zejména akustickou funkci uvnitř a rozhodně je schopna pojmout více návštěvníků než původní barokní bazilika, která se začala v sedmdesátých letech minulého století propadat (a to fakt viditelně) zřejmě pod náporem věřících:-) (a také kvůli měkkému podloží, jak už víte z předchozích článků). Ano, samotný architekt Pedro Ramírez Vásquez tímto vzezřením moderní baziliky chtěl dát chrámu symboliku rozprostřeného pláště Juana Diega, z kterého padají růže, jež symbolizují početné lustry visící uvnitř "kopule". (pozn. toto jméno si zapamatujte, pojí se s ním ještě jedna zajímavá stavba, ale to až příště;-)
Dovnitř baziliky jsme se téměř nedostali, probíhala mše a davy lidí zaplnili prostor až po vchod (nedokázala bych si to představit ve den svátku Panny Marie 12. prosince; říká se, že přijíždí až 2 miliony věřících ze všech koutů světa). V dálce nad mramorovým oltářem ale bylo možno plátno spatřit, a tak jsme se ani nehrnuli dopředu, abychom si ho prohlédli z blízka. Co ale víme je, že pod plátnem je vybudovaný pojízdný chodník, aby se nikdo příliš nezdržoval a umožnil tak volné proudění návštěvníků - moderní se vším všudy.
V celém areálu můžete kromě původní a moderní baziliky, spatřit ještě několik kostelů. Abych to vzala trošku chronologicky. Na vrcholku, který byl kdysi tím vrcholkem Tepeyac, kde měl starý indián vidění, je menší, ale krásná kaple - Iglesia de Cerito. Zde bylo plátno uchováváno do doby než byla postavena původní bazilika - jejíž základní kámen položili roku 1695, a ta byla poté vyměněna za zmiňovanou moderní baziliku, kterou počali stavět symbolicky 12.12. roku 1976. Za původní bazilikou je přístavba s muzeem, v němž můžete za pouhých 10 pesos spatřit repliky panny Marie a dalších křesťanských vyobrazení často anonymních autorů a starodávný nábytek, který byl součástí vybavení dřívějších kaplí. Na samém obrovském nádvoří se skví také obrovská zvonkohra s hodinami a astrologickými hodinami připomínajícími Pražský orloj a vedle původní baziliky kapucínská kaple. Pokud se půjdete projít do krásně udržovaného přilehlého parku, neminete určitě také kapli Juana Diega nebo Capillu de Pocito s kachlově vykládanou kopulí, která stojí na místě, kde byla kdysi studánka se zázračným pramenem (mimochodem taky pěkně nahnutá, s velkou prasklinou v zemi u jejích základů).

Prošli jsme to všechno, a jak jsem řekla, dvě hodiny by byly málo. Samozřejmě, že jsme měli plán jet ještě do Chapultepecu nakouknout do parku (my idealisti), ale naštěstí nám to tak trošku pokazilo počasí, takže jsme rádi nasedli na metro a na autobus zpět do Tolucy. O tom co můžete najít v parku Chapultepec opět příště.
Vice fotografií najdete tradičně v galerii ZDE.

Jen tak mimochodem, přesun do Evropy se konat nebude (minimálně ne začátkem roku), takže můžeme opět zvolnit tempo a rozložit si naše cestování pěkně na delší dobu. Vždyť bychom to tu za ty dva měsice všechno ani nestihli vidět:-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 papirovepleteni papirovepleteni | E-mail | Web | 23. října 2012 v 20:33 | Reagovat

Děkuji za návštěvu na mých stránkách a slova uznání :-). Tvé stránky jsem pročítala v nominačním období. Musíš být velmi dobrodružný typ. Máš krásné a hlavně nezapomenutelné zážitky. Velké díky,že je zprostředkováváš slovem i fotograficky i nám, kteří vědí, že se tam nikdy nepodívají . Hodně štěstí v životě - Tonina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama