15 denní putovaní po krásách Mexika - DEN 12. - Bacalar, Becan, Palenque

15. února 2013 v 3:38 | johhanis |  Život v Mexiku
Kdo má rád krásně čisté moře, ale vadí mu slaná voda, zamiluje si lagunu Bacalar. Nádherně průzračná voda, připomínajíci karibská pobřeží, to je cca 50 km dlouhá laguna táhnoucí se podél východního okraje Yucatánského poloostrova asi 50 km od pobřeží. Vstáváme i bez budíku o půl sedmé, a letíme s foťáky v ruce k laguně, abychom stihli vycházející slunce. No, východ už se to moc nazývat nedá, ale světlo je ještě příjemně naoranžovělé. Míra si tu dává i ranní koupel zatímco my pořizujeme nějaké ty snímky. O půl osmé už snídáme křupinky s mlékem, mezitím co nám majitelka ještě připravuje míchaná vajíčka. Náš původní záměr vstát brzy, abychom vyrazili na kajaku na malou projížku nám skoro vyšel, než se udělal vcelku silný vítr. To nám ani majitelé nedoporučují vyjet, že bychom se spíš nadřeli, než si to užili. Navíc to prý k nejbližšímu břehu, kde se da vystoupit, trvá asi 8 km, takže to balíme a místo toho se trošku rozdovádíme ve vodě.

Příjemně schlazení se opět pouštíme do parného dne. Vjezdem do státu Campeche tak opouštíme Quintana Roo. Kolem Río Bec (řeka Bec) se nachází neskutečné množství mayských památek. My si po dlouhém uvažování vybíráme Becan. Toto naleziště je jedinečné tím, že má kolem dokola vodní příkop (dnes už bez vody), který je chránil před nepřáteli a překlenovalo ho 7 cest. Areál je větší než čekáme, nejvyšší pyramida dosahuje 32 metrů, z které se opět musíme podívat do okolí (příkré schodiště nám dává v tom horku docela dost zabrat). Podle průvodce patří toto naleziště k největším a nepropracovanějším v této části Mexika a bylo osídleno v letech 500 př.n.l - 1000 n.l. V jedné z budov byla na zdi dokonce nalezena maska s původním červeným nátěrem (v roce 2001!), kterou si tu může každý návštevník prohlédnout přes plexisklo. Zajímavostí je ještě obřadní oltář kruhovitého tvaru, který ma symbolizovat stočeného hada, situovaný uprostřed malého náměstíčka a budova, která má části zdí vykládané malými kamennými kostičkami. Jinak musím říct, že už mi začínají všechny ty památky skoro splývát:)

Když sedáme do auta napadá nás ještě taková naivní, ale ne úplně nereálná, myšlenka - že bychom mohli ještě stihnou naleziště v Palenque. Míra šlape na plyn, odpočítává kilometry, já čas. V Palenque poušťí do půl páté, my příjíždíme o pět minut později. S nikým bohužel ani nepohneme, a tak sjíždíme o kousek níž, kde náhodou nacházíme krásný kemp a chatičky Maya bell, kde nás všechny za 650 pesos ubytovávají téměř uprostřed džungle ve stylové chatce pro 4. Ještě chvíli nás zžírá ztracených deset minut na informacích do bioparku a archeologické zóny v Calakmulu a zabitá čtvrt hodina s vojákem, který si na kontrole vymýšlel blbosti, aby z nás dostal nějaké peníze (neúspěšně), ale po chvilce už jen nasáváme vůni květin, která se s přicházejícím večerem rozlévá po kempu. Mimochodem, při přejezdu do Palenque jsme ze státu Campeche přejížděli přes Tabasco do Chiapasu, kde se archeologická zóna nachází.
Po tak dlouhém dni nás dostihnuje hlad, a tak jedeme vybrat peníze do města, které tak letmo projíždíme (mimochodem nevidíme nic extra zajímavého) a vracíme se na příjezdovou cestu k archeologické zóně, kde jsme už předtím zahlédli sympatickou resturaci La Chiapaneca. I personál nás utvrzuje ve skvělém výběru. Máme chuť na něco typického (jako vždy), a tak se ptáme na pokrm zvaný "bazo relleno", což má být dle průvodce chiapasská specialita v podobě hovězího nadívaného banány, sladkou bramborou, rozinkami, vejcem na tvrdo a olivami. Pod tím názvem to tu nikdo nezná, ale snad sama majitelka zná něco na ten zbůsob jen bez vejce, oliv a rozinek a tvrdí, že není problém to připravit. Hlad není až tak velký, a tak si dáváme do dvojice jako předkrm po jedné polévce "viagra aztéků", španělsky crema de chipilin (zvláštní krémová polévka z rostliny, kterou nám ukazuje a připomíná jetel). Chutná nezvykle, ale sníme ji všechnu. Jako druhý chod mají kluci dohromady již zmíněné hovězí naplněné banánem a batatem - luxusní záležitost, to se ani nedá popsat:) A my s Marťou jsme si dali Robalo ala chiapaneca - Ostříž celý zalitý voňavou zeleninou s banánem, batáty, bylinkami. Jako přílohu máme rýži, zeleninu a kukuřičné placky s příměsi yucca, kterou nám taky nese ochutnat, abychom věděli co to je. Chutná to jako brambora a na česneku je to vynikajíicí, stejně jako ty placky, stejně jako všechno. Dvě porce, které nám připravili jsou pro 4 až moc, ale dezert, který je tu specialitou si alespoň jeden objednáváme. Zmrzlina ze sezónního ovoce Yakfruit chutná opravdu jak směs všeho možného - banán, mango, guanabana, hodně syté a plné víc, než svěží. Když nám ji jdou s baterkou ukázat na stomě opravdu připomíná velkou guanabanu. Veškeré jejich laskavosti nasazují korunku, když na závěr dostáváme jako pozornost podniku anýzový likér na vytrávení (škoda jen, že jsem neměla foťák, abych Vám to všechno ukázala:)). Po gurmánském zážitku se odvalujeme na terasu před chatičkou, pouštíme trošku dobrého Merlotu do našich žil a trháme rekord v odchodu do postele, když zavíráme oči o půl desáté.
Fotky z celého výletu najdete v galerii ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama