15 denní putovaní po krásách Mexika - DEN 13. - Palenque, Cascadas Misol- Ha a Agua azul, San Cristobal de las Casas

15. února 2013 v 7:57 | johhanis |  Život v Mexiku
Když vejdete do areálu Palenque, světové kulturní památky UNESCO, stává se pro Vás okamžitým vítězem mezi všemi mayskými památkami, obzvlášť pokud jdete hned z rána, kdy paprsky prosvítají mezi stromy přilehlé džungle za řevu opic - tak jako my:) Hned po pravé straně od vchodu do areálu Vás k výstupu láká Templo de Calavera (Chrám lebky), který spojuje Chrám VIII. s Templo de Inscripciones (Chrámem nápisů). Jsem překvapená už jen tím, že si tu můžeme lézt skoro po všem, jak chceme, a co teprve, když nám umožňují vstup do zmiňovaného spojovacícho chrámu, kde je k nahlédnutí otevřená, leč prázdná, hrobka mayské šlechtičny, jejíž ostatky byly při vykopávkách zbarveny do červena. Podle toho její hrobku nazvali Tubma de la Reina Roja (hrobka červené královny). Vedlejší Chrám nápisů je tím nejznámějším, nejuctívanějším, nejpůsobivějším a nevím, co ještě nej, dokonce na obou amerických kontinentech. Jde o osmipodlažní budovu, 25 m vysokou, s centrálním schodištěm, které vede k několika malým místnostem. Střešní hřeben, který budovu korunoval už zde sice není, ale na panelech jsou vyobrazeny podobizny šlechticů a uvnitř dlouhé nápisy v mayštině, které popisují celou historii Palenque a budovy samotné. Uvnitř je i hrobka dlouholetého vládce Pakala, ke které je přístup zakázán. Každopádně jeho kostra osázená šperky je k vidění v Antropologickém muzeu v Mexico city. Naproti tomuto chrámu je neméně impozantní El Palacio - Palác, jehož velká, rozlehlá budova se skládá ze 4 nádvoří a matoucího bludiště chodeb a místností, které jsou částečně zpřístupněné. Vše nasvědčuje tomu, že právě tato budova byla sídlem místních vládců. Palenque bylo roku 900 n.l., cca po 1000 letech své existence opuštěno.
Areál procházíme s nadšením, i přes horko a vlhkost, které tu už z rána panují. Nejvíc vzrůšo to je, když narazíme na cestu do zóny, kde je zákaz vstupu. Čekáme, až nejde nikdo zprava ani zleva, a mizíme po upraveném chodníčku v lese. Přes most nad říčkou, která tvoří malé kaskády, se dostáváme na menší prostranství seskupení Gropo C, které je sice na mapě areálu normálně vyznačené, ale vypadá neopracovaně a menší pyramidy, které se tu nachází jsou ješte porostlé mechem. Vyšlapané ceštičky ale značí, že přístup sem asi občas bude, což potvrzuje i bráchův nález napodobeniny sošky, zřejme z lávových kamenů, kterou tu pravděpodobně vytrousil nějaký prodejce.
Návštěvu džungle, i přes lákáni opic vynecháváme, stačí nám zahlédnout jednu na stromě při cestě zpět, a jedeme dále směr San Cristobal de Las Casas, což znamená opět dlouhou cestu. Teprve po cestě z Palenque si všímáme krásně zelené krajiny státu Chiapas, který je kromě pěstování kakaa známý i pro svoji kávu, banány, mango... Na druhou stranu je to i velmi chudý stát, o čemž nás přesvědčuje mimo jiné i jedna rodina natahující provaz přes cestu, aby vybrali od projíždějících aut nějaké peníze. Z vrcholku hor vidíme nádherně modrá jezera, což naznačuje, že se přibližujeme k naší první zastávce. Při vjezdu k vodopádu Misol-Ha se vybírá poplatek 10 pesos na osobu za použití a následné udržování příjezdové cesty. Ptáme se na velikost vodopádu, ale 300 m jako odpověď se nám zdá opravdu k neuvěření. Chlapec zřejmě špatně studoval a spletl si 300 s 30, každopádně to velkoleposti podívané nijak neubralo. Krásný vodopád padající přes skalnatý převis, pod kterým se můžete procházet a kochat se pohledem i z druhé strany, zakončuje svoji cestu v tyrkysově zelené tůňce, v které se můžete s radostí osvěžit. Tak i krátce děláme, abychom se mohli pohnout o kousek dále, kde na nás čeká Agua azul.
Jedním z přírodních úkazů, které si připište do seznamu "Musím vidět" jsou kaskády Agua azul. Neskutečně průzračná azurově modrá voda, padajíci přes snad nekonečnou soustavu skalnatých převisů, v kterých následně tvoří tůňky akorát tak mělké pro relativně bezpečné koupání, nás naprosto uchvacují, a tak tu trávíme asi dvě hodiny, lezeme po hrázích, koupeme se, skáčeme a před dlouhou cestou se občerstvujeme zde velmi oblíbenými empanizadas - přeloženými plackami plněnými masem, sýrem, bramborou nebo fazolemi.
Do San Cristobal přijíždíme kolem osmé večer a po trošku únavném hledání noclehu nakonec kotvíme, večeříme a opět brzy usínáme.
Fotky z celého výletu najdete v galerii ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama