15 denní putovaní po krásách Mexika - DEN 6. - z Catemaco do Campeche

7. února 2013 v 8:46 | johhanis |  Život v Mexiku
Ráno vstáváme už ve čtvrt na sedm, protože nás čeká dlouhý den. Ranní výjezd na jezero nám však kazí mlha, a tak se rozhodneme zajít na snídani a počkat chvíli, než opadne. Ani o půl osmé to není o moc lepší, a tak neztrácíme čas, kupujeme naporcovaný ananas za 10 pesos a nasedáme na člun. V té mlze nejde nic moc zajímavého vidět, kromě rybářů a potápěčů, kteří loví šneky nebo slávky nebo kdoví, co tu ještě nejí:) Jinak jezero je zajímavé tím, že ho obklopují asi 4 vulkány, v jedné časti se nachází ekologická rezervace a uprostřed je jeden ostrov, kde kladou bílé volavky svá vejce, jeden ostrov s červenolícími opicemi a jeden s "pavoučími" opicemi. Na ty dva poslední se těšíme nejvíc, proto ten ananas:) První druh, který dostala místní univerzita z Thajska pro výzkumné účely, je víc ostřílený, pro ananas leze až na loďku, bere kolik unese a utíká pryč. Soudě podle jeho nadváhy mu od návštěvníků dost chutná. Druhý druh se krotí, respektive, my se krotíme. Štíhlé opice sice přichází k břehu a asi by i s radostí nastoupily, ale průvodce říká, že bychom je pak možná už nedostali nazpět, a tak jim snídani jen hazíme a sledujeme jak jim chutná. Po hodině jsem ráda, že se vracíme zpět, jak to na loďce profukuje.
Balíme věci, sedáme do auta a pokračujeme dál po námi určené trase - směr La Venta - místo, kde byly ve 40. letech 19. století nalezeny 4 obrovské Olmécké hlavy, které dosahovaly až dva metry, a několik dalších kolosálních soch vytesaných z čediče, o kterém se arecheologové domnívají, že pochazí ze vzdálenějších míst. Tyto kameny zřejmě dopravovali na místo různými systémy potahů a vodních vorů. Dnes je většina exponátů přemístěna do vzdálenějši Villahermosy, ale v La Venta jsou v krásné přírodě umístěny věrohodné repliky.
Horko a dusno nám promočilo trička, a tak jsme rádi, že po hodině zas sedíme v autě s klimatizací. Čeká nás dnes už poslední kulturní vložka. Ne, že bychom už jednou neviděli, jak se dělá čokoláda, ale tady v Tabascu má její výroba hodně hluboké kořeny. Poprvé se tu kakaové boby pražily i fermentovaly. Ve městečku Comalcalco si vybíráme rodinou čokoládovnu Finca de Cholula. Je půl čtvrté a měli by mít ještě jednu prohlídku ve čtyři. Bohužel ale ne dnes. Respektive, kdybychom se ohlásili předem, asi by to možné bylo. Tak jen kupujeme poslední 100% čokoládu, co mají v obchůdku a spěcháme do archeologického naleziště, které jsme chtěli původně oželet. A to by byla chyba! Do jedinečného mayské naleziště chceme vstoupit něco málo před čtvrtou. Areál sice zavírají až v pět, ale paní u kasy div neomdlévá, že chceme ještě na prohlídku. Nakonec ustupuje, prodává nám dva lístky, my "studentky" jdeme gratis, a už se kocháme. Cihlové pyramidy slepované maltou z ústřicových lastur, zasazené do nádherného prostoru, velmi dobře udržovaného a jak dělaného pro festivaly (ty tu zřejmě ale nedělají:). Když jsme tu, jsme i rádi, že exkurze v čokoládovně nevyšla, je tu opravdu nádherně. Toto místo bylo v největším rozkvětu v letech 600 až 1000 n.l. kdy tu vládli Čontalové, ale i potom bylo významným obchodním centrem, kde probíhal směnný obchod luxusního zboží jako kakaa, soli, kůže jelenů, vosku, medu, tabáku atd. (mimochodem Tabasco a tabák jsou také velmi úzce spjati, ale na to nám nevyšel čas). Areál opouštíme před pátou za doprovodu řevu opice z koruny stromu, zastavujeme několik kilometrů dál na jídlo a hurá do Campeche. Je to cesta na dlouho, ale chceme ji zdolat, abychom měli po takovém plodném dni zítřejšek trošku klidnější.
A to by nebylo, aby se to nepoto... Díry v silnici mi zvyšují adrenalin, a to jsem spolujezdec a ne řidič. V třetině cesty nás zastavijí vojáci na kontrolu, kdy nás všechny nechají vystoupit z auta (zřejmě dlouho neviděli blondýnu a zrzku), vyptávají se proč, jak, kam, a při té příležitosti brácha zjišťuje, že máme poloprázdné kolo, které v deset měníme za rezvu na benzínce. Jak jsme občas projeli kvalitní dírou, promáčkl se disk a ucházelo. Poslední kilometry jsou nekonečné, ještě nás jednou zastavují na kontrolu, ale dnešní vzdálenost cca 700km nakonec zdoláváme:) Monkey hostel uspokojuje za 300 naši momentální potřebu a po pár pivkách a místní specialitě Papadzules (vařené vajíčko zabalené v tortě a přelité speciální omáčkou) a Pan de cazón (něco na styl lasagní, jen jsou tortilly prokládány žraločím masem s frijoles a přelité rajčatovou omáčkou) jdeme spát:)
Fotky z celého výletu najdete v galerii ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama