15 denní putování po krásách Mexika - DEN 5. - Z Puebly do Catemaco

6. února 2013 v 7:31 | johhanis |  Život v Mexiku

Budíme se před osmou, balíme věci a naposled se loučíme s Pueblou snídaní na náměstí. Huevos Rancheros - 2 volská oko na tortile zalitá pikantní omáčkou je moje volba, Míra ochutnává poblánskou klasiku - tři odlišné kapsy z kukuřičné mouky různě plněné sýrem, chili omáčkou, pastou z fazolí, špenátem nebo doplněné smetanou, a brácha s Marťou odlehčují mexické stravě americkou klasikou - slanina, párečky, vajíčka, hot cakes. Poslední fotky centra a už se napojujeme na dálnici směr Villahermosa. Kde dnes skončíme na noc zatím nevíme. Po cestě nás doprovází bilý vrchol Pico de Orizaba (se svými 5611 m.n.m. je nejvyšší sopkou Mexika a zároveň 3.nejyšším vrcholem v celé Severní Americe - snad ho jednou zdoláme:).
Teplota venku neúprosně stoupá. Máme v plánu zastavit se ve Fortín de las Flores, které je známé pro svá zahradnictví, kde pěstují "řezané" květiny, ale bohužel tu nenacházíme žadné vodítko, kde by mělo být něco vidět, a tak pokračujeme dál, podle Lonely Planet do malé vesničky Atoyac, kde podávají Langostinos - krevety kralovské lovené v řece na všechny možné způsoby. Ještě před zasednutím k této lahůdce projedeme polní cestou přes dva ručně kutané tunely, abychom se pokochali krásnými vodopády blízko staré železniční tratě, která vede přes vysoký most kolem skály nad krásně zeleným údolím. Idylický pohled:)
Dopíjíme Coronu, olizujeme prsty od zbytků omáčky al Ajillo a nasáklí vůní mariscos pokračujeme k nejbližší opravně aut, aby nám vyndalil solidní šroub z kola. Platíme 40 pesos, najíždíme na dálnici a míříme, pro dnešek, už k jasnému cíli - jezeru Catemaco. Jen co se odpojujeme z dálnice rozprostírá se nám krásný pohled na plantáže cukrové třtiny, citrusovníků, banánovníků, na mokřiny, malé vesničky, prosté obyvatele, panenskou přírodu. Krásný povrch silnice se místy mění na polňačku, kterou očividně způsobila nějaká velká voda, nebo nám zpomalují cestu výmoly od spodních vod. Očekávaný příjezd se prodlužuje asi o hodinu. Hned na silnici ve měste nás ale na křižovatce staví průvodce na motorce (asi jdeme cítit turisty už na dálku) a doporučuje nám hotel i ranní projíždku po jezeře. Hotel Juros, který jsem už předtím vyhledala v průvodci se nám za 450 pesos pro všechny líbí. Má všechno co potřebujeme a k tomu ještě bazén na střeše. Po upoceném dni se na něj úplně těšíme, jen do chvíle než do něj vlezeme. Jestli jsme v té studené vodě vydrželi pět minut, bylo to moc. Očividně není sezóna. Než vyjdeme do ulic, usmlouváme cenu ranní "exkurze" po jezeře plného zajímavostí na 400 pesos pro všechny, a snažíme se najít nějakou restauraci. Je tu opravdu mrtvo. V La Casoně jsme asi poslední hosté (a možná i jediní, co sé dnes přišli). Chceme ochutnat něco místního, a tak kromě známého koktejlu z krevet a salátu objednaváme tegogolos (vyloupaní, marinovaní šneci podávaní v salátu z rajčat cibule a čerstvého koriandru) a pelliscadas (tortilla plněná frijoles - pastou z fazolí- a v tomto případě i doplněná zauzeným masem). Chutě na nějakou zábavu nás po krátké procházce okamžitě přecházejí. Kolem náměstí se nic neděje a nikam dál se nám jet nechce. Raději jdeme spát a šetříme síly na zítra (a na karibské pobřeží, kde pro změnu sezóna už začala:). Pa zítra:)
Fotky z celého výletu najdete v galerii ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama