Březen 2013

V jednom kole

21. března 2013 v 4:32 | johhanis |  Život v Mexiku
Ahoj všichni,
už téměř měsíc jsem v jednom kole - práce, cestování, jídlo, spánek, práce, cestování, jídlo, spánek..., a pak o víkendech dospávám po výletech to, co jsem nenaspala přes týden, a na psaní článků a vkládání fotek už mi času moc nezbývá:-( Není to žádná sranda jezdit do práce dvě hodiny, ale v Mexiku nic neobvyklého. Kdybych mohla vynechat to každodenní spěchání na autobus, bylo by to super. A vidíte to? Už zase spěchám! Ale pozor - Mexikem to není. Já jen nemám ráda chodit do práce pozdě, líčit se v práci, česat se v práci, strávit několik půlhodin na záchodě, abych se upravila, nebo chodit desetkrát denně kouřit, abych náhodou nepracovala moc (tak jak je to tu zvykem), a tak radši spěchám, abych byla všude včas. Zjistila jsem, že když pracuji, tak mám prostě ráda pracovat a ne se někde flákat. Dokonce se přistihuji při tom, že když náhodou cítím, že nemám do čeho píchnout, jsem nervózní, připadám si neužitečná a mám potřebu vyplňovat čas, za který mám být odměňovaná. Asi to tu musí připadat někomu nenormální.
Občas, když jdu po cestě domů na metro, říkám si, že ta čtvrť, kde máme kancelář je krásná a žít tam by bylo možná lepší. Aby ne, Condesa patří k jedné z neoblíbenějších částí DF, hlavně u mladých lidí - je tam hodně luxusních restaurací, barů a obchodů a co víc, i zeleně. Mexico city je rozhodně i teplejší a slunnější než Toluca, ale náklady... tak třikrát takové.
Po cestě metrem, autobusem a městskou hromadnou dopravou se snažím nemyslet na to, že bych se vůbec mohla vystavovat nějakému riziku, ale slzák mám po ruce pořád. Asi si to člověk ani připouštět nemůže, jinak by z domu nevylezl. Smog mi tu ale začíná vadit čím dál víc. Hlavně ráno, když stojím na zastávce ve smogovém oparu z autobusů. Občas bych se i ráda prošla na to nádraží, ale asi by bylo zdravější vykouřit pár cigaret, a tak to alespoň kompenzuji každodenní dávkou ovoce a zeleniny, které si samozřejmě s láskou připravuji doma:-)
A vlastně proč jsem začala psát tento článek - protože tu mám malou vzpomínku na čas, kdy jsem ještě nepracovala, ale už jsem tu byla dostatečně dlouho na to, abych mohla zhodnotit Mexiko trošku více s nadhledem. Článek vyšel v časopise 100+1 zahraniční zajímavost - vydání 6/2013 - s mými vlastními fotografiemi. Trošku mi ho ořezali, ale snad se bude líbit:-)


Konec "prázdnin" v Mexiku

2. března 2013 v 18:43 | johhanis
Tak už i na mě došlo. Jsem opět pracující člověk. Pohodový svět se změnil na vstávání před šestou a návraty v osm. Jooo, dojíždět denně do Mexico city není žádný med, zvlášť po tmě, ale... pracovat mě baví, až si skoro říkám, že kdyby mi zapadající slunce neříkalo, že je čas jít, asi bych nutně potřebovala dokončit všechny nekončící úkoly v jeden den. Ve finále, díky za dojíždění:)
Návrat do režimu mi pomalu vrací štíhlé křivky:-D snídám, svačím, obědvám, svačím, večeřím. Denně si připravuji jídlo, žádný fastfood. Běhání na autobus a po metru mi zaručuje dostatečnou dávku denního pohybu, a tak se cítím mladá, krásná, svěží a kruhy pod očima se překvapivě zatím nedělají:) Vlastně mě překvapilo i to, že vstávat brzy není tak těžké. Když člověk musí, tak to jde najednou daleko lépe.
Ani jako pracující člověk ve spěchu jsem se nepřestala dívat kolem sebe. Východ slunce mění oblohu na krásnou hru teplých barev, a první paprsky za Popocatepetlem mě nutí nasazovat brýle. Západy v zimě jsou tu něco neuvěřitelného. Mraky hoří rudě a za nimi prosvítá blankytně modrá obloha. Lidé v metru jsou jak mravenci v mraveništi. Ještě štěstí, že nastupuji v první stanici a nemusím zažívat denní konzervaci sardinek.
Autobusy jsou tu vlastně fajn. Autem bych to možná zvládala dřív, ale byla bych ušetřena všech těch filmů, které pouští. Kolikrát ho stihneme za tu cestu dokoukat i do konce:) Možná začnu po čase uvažovat o práci filmového recenzenta :-D Co víc, můžu občas i zavřít oči a spát, což by se mi v autě sice podařit mohlo, ale nemuselo by to dopadnout dobře.
Shrnuto podtrženo,vstávám, odjíždím, pracuji, přijíždím, jím, spím a Míra po práci vaří, pere, uklízí. První týden v novém režimu je za námi a já jsem zvědavá, jak se nám bude líbit v tom pokračovat:)