Konec "prázdnin" v Mexiku

2. března 2013 v 18:43 | johhanis
Tak už i na mě došlo. Jsem opět pracující člověk. Pohodový svět se změnil na vstávání před šestou a návraty v osm. Jooo, dojíždět denně do Mexico city není žádný med, zvlášť po tmě, ale... pracovat mě baví, až si skoro říkám, že kdyby mi zapadající slunce neříkalo, že je čas jít, asi bych nutně potřebovala dokončit všechny nekončící úkoly v jeden den. Ve finále, díky za dojíždění:)
Návrat do režimu mi pomalu vrací štíhlé křivky:-D snídám, svačím, obědvám, svačím, večeřím. Denně si připravuji jídlo, žádný fastfood. Běhání na autobus a po metru mi zaručuje dostatečnou dávku denního pohybu, a tak se cítím mladá, krásná, svěží a kruhy pod očima se překvapivě zatím nedělají:) Vlastně mě překvapilo i to, že vstávat brzy není tak těžké. Když člověk musí, tak to jde najednou daleko lépe.
Ani jako pracující člověk ve spěchu jsem se nepřestala dívat kolem sebe. Východ slunce mění oblohu na krásnou hru teplých barev, a první paprsky za Popocatepetlem mě nutí nasazovat brýle. Západy v zimě jsou tu něco neuvěřitelného. Mraky hoří rudě a za nimi prosvítá blankytně modrá obloha. Lidé v metru jsou jak mravenci v mraveništi. Ještě štěstí, že nastupuji v první stanici a nemusím zažívat denní konzervaci sardinek.
Autobusy jsou tu vlastně fajn. Autem bych to možná zvládala dřív, ale byla bych ušetřena všech těch filmů, které pouští. Kolikrát ho stihneme za tu cestu dokoukat i do konce:) Možná začnu po čase uvažovat o práci filmového recenzenta :-D Co víc, můžu občas i zavřít oči a spát, což by se mi v autě sice podařit mohlo, ale nemuselo by to dopadnout dobře.
Shrnuto podtrženo,vstávám, odjíždím, pracuji, přijíždím, jím, spím a Míra po práci vaří, pere, uklízí. První týden v novém režimu je za námi a já jsem zvědavá, jak se nám bude líbit v tom pokračovat:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama