...jsme se vydali o prodlouženém víkendu v půlce března (jojo s prací čas moc rychle utíká, tak to dopisuji až teď 
). Mexický státní svátek oslavující narození jednoho z nejvýznamějších revolucionářů Benita Juareze nám tak zajistil o jeden den delší odpočinek v termálních vodách, které nás zahřály nejen na těle.
). Mexický státní svátek oslavující narození jednoho z nejvýznamějších revolucionářů Benita Juareze nám tak zajistil o jeden den delší odpočinek v termálních vodách, které nás zahřály nejen na těle.
V sobotu ráno jsme nechtěli vyjet jen tak s prázdnými žaludky, a tak jsme zaparkovali auto ve vedlejší ulici a šli sníst něco hodnotného do naší oblíbené restaurace Café con leche. Zima z předchozích dní byla ještě znát, ale sluníčko zpoza mraky už naznačovalo, že dnešní den bude ten poslední, kdy ten nahoře nechá spadnout ještě nějaké kapky deště, které přinesla studená fronta. Ani se ale nestihli trošku ohřát a přišla první studená sprcha. Auto na místě, kde jsme 
zaparkovali nebylo, a tak nám bylo jasné, že náš výlet začne na odtahové stanici. Sice jsme vyjeli později, a Víťovi se ještě dlouho chvíli kouřilo z hlavy, jak ho ranní odtah rozhodil, ale my, co už to známe, jsme se nenechali vyvést z míry, koupili jsme nějaké to pivo a čtyřhodinová cesta utekla jako nic. Tam, kde končila asfaltka, začala jílová cesta, skály a hluboké údolí. Směrem dolů po serpentinách jsme byli rádi, že je relativně sucho, jinak by jsme se klouzali asi tak, jako ruce po hlíně na hrnčířském kruhu a kdo ví, jestli vůbec po cestě.
U vstupu jsme zaplatili za jeden den 120 pesos na osobu a jeli rozbalit stany k řece. Byli jsme naštěstí tak rychlí, že jsme se stihli schovat před posledním slejvákem a podrobili tak vlastně prvnímu testu i náš nový stan - žluťásek:). I přes chladný vzduch jsme oblékli plavky a ponořili se do té
příjemně teplé vody, kterou písek ze dna zkalil po dešti do blankytně mléčné barvy. Uměle vytvořené kaskády na každých 20 metech vytvářeli prostor pro příjemné koupání a v hlubších místech se dalo dokonce plavat. V protiproudu, který vás nenechal ve vodě v klidu stás, se dalo i pěkně kondičně zaplavat. Nejoblíbenějším místem byl ale prostor mezi skálami pod spádem vody... úžasná termální masáž! A když jste dokázali vylovit ze dna i jemný písek, mohli jste zakončit péči o tělo přírodní pleťovou maskou:)) Obličejů zahalených do bahna tu bylo hojně a jakpak by ne. Voda, která má u svého pramene cca 40 stupňů a prochází přes velký komplex skal, je velmi bohatá na různé minerální látky; sulfáty, hliník, arsen, chrom, železo, magnesium, olovo, sodík, zinek... a mnoho dalších. Nejsem si moc jistá jestli jsou všechny vhodné pro pleť, ale pro ty co věří, že ano, to jistě nějaký přínos má:)Večer jsme si rozdělali táborák, opekli buřty a ulehli ke spánku. Noční klid od jedenácti hodin se tu celkem pečlivě dodržoval, a pokud se našel někdo, kdo zapomněl sledovat hodinky, místní hlídači je upozornili. Stejně jako kontrolovali ne/zaplacené poplatky za osoby i stany.
Ráno jsme se probudili do teplého slunečného dne. Tak teplého, že jsme celý den nic jiného než plavky nepotřebovali. Ze stanu jsme se svalili rovnou do vody a dopřáli si ranní masáž. Relax za všechny prachy, a ještě pod čirým nebem! 
Ale nelenošili jsme dlouho. Asi tak dva kilometry od našeho stanoviště se nacházel další kemp v kopcích s bazénky přetíkajícími horkou vodou. Sice si v tom horku přejete něco chladnějšího, ale i tak je to bomba. Po lehce vysilujícím výstupu mezi banánovníky a tenkými potůčky vody stékajícími z horních pramenů jsme se usadili snad v tom nejteplejším bazénu. Voda byla tan čírá že lákala k podvodním fotkách. Blbli jsme jak malé děti:-D
Tímto výletem naše aktivita skončila. Zakončili jsme koupačku dobrou quesadillou a pivem a vrátili jsme se do kempu, abychom si pomazali hlavy bahnem :-D U večerního táboráku se nás tentokrát sešlo víc. Sousedky byly 
Němky, a tak se k nám s kamarádem Mexičanem přidaly. Není to poprvé, co jsme mezi takovými lidmi potkali někoho, kdo cestuje sám po světě. A není to poprvé, co se jednalo o holku. Velký obdiv. K večeru se k nám přidala rodina mexičanů, která hrála na bonga, a tak jsme všichni jak v tranzu bubínkovali až do nočních hodin, než přišli stážci klidu, kteří nás mimochodem nezapomněli upozornit na to, že jsme nezaplatili druhý den. Míra vyjednávač srazil cenu na akční poplatek 3 za 2:)Poslední den jsme zakončili krátkým výletem k druhému pramenu, který se nacházel uvnitř obrovské skály přes kterou přetékal drobný vodopád ledové vody. Byl to brutální kontrast projít tou studenou sprchou a ocitnout se v horké parní sauně plné lidí. Kdyby neměli někteří baterky, tak není vidět na krok. Bohužel bylo tak přelidněno a tak horko, že jsme to nakonec vzdali, a ani nedošli k cíli. Stejně, představa, že bych se do tak horké 
vody, která už tak stříkala přes stěny vykutaného tunelu, měla naložit, mě v tu chvíli ani trošku nelákala. Udělali jsme ještě pár snímků okolních vodopádu, sbalili stany, koupili zmrzku a pomaličku jsme opustili toto nádherně pohodové místo státu Hidalgo.
vody, která už tak stříkala přes stěny vykutaného tunelu, měla naložit, mě v tu chvíli ani trošku nelákala. Udělali jsme ještě pár snímků okolních vodopádu, sbalili stany, koupili zmrzku a pomaličku jsme opustili toto nádherně pohodové místo státu Hidalgo.Tolantongo bylo objeveno v roce 1975. Jeho původní název z jazyka nahuatl byl Tolantonko - místo, kde je cítit teplo, ale když vyšel článek v časopise "Mexico desconocido", uvádějící tento přírodní skvost, došlo k překlepu, a tak se stalo Tolantonko Tolantongem, a nazývá se tak dodnes. Vice informací o Tolantognu najde v angličtině ZDE. Více fotek najdete v galerii ZDE.
Evelyn | 
Metalizer | 
Ta řeka s umělými terasami a vodopády je nádherná (a fotografie také, dokonce i pod vodou) a představit si, že je ještě termální, je úplná pohádka.
My jsme v Mexiku byli v lednu a bylo přes 20, teď by snad mělo být tepleji.
Co to ale je chladný vzduch? 25 stupňů?